Letošní sraz jsem si dala jako takový milník, bod zlomu. Markétě bylo necelých devět týdnů a mělo to být první přespání mimo domov a taky první větší přesun. Takže zkouška, jestli zvládnu nabalit potřebné věci, jestli se jí nějk nepřehodí rytmus dne, jestli usne i v pokoji s dalšíma lidma. A hlavně jak zvládneme sobotní program a kam nacpeme kočárek a ostatní.
Vyrazili jsme v pátek odpoledne. K nám domů dorazil Cenki a nervozita panovala u obou posádek. Lukáš mi ještě stihnul slusne pocuchat nervy, když vyjížděl ze dvora. Uklidnila jsem se cestou na první meeting point na benzínce. Holčička spala, auto v pořádku a s Lukášem jsme to vyřešili. Na benzínce jsme nabrali Zeggu a jelo se na druhý point pro Pavla s třetím autem.
Cesta do Peruce byla vtipná. První jel Lukáš s Cenkim, pak já a Zegga a průvod zakončoval Pavel s přítelkyní. Zvlášť ve vesničkách po sjezdu z dálnice jsme měli velký úspěch. Pozorovala nás i kočka u silnice. Záchvaty smíchu jsme dostávali u různých retardérů, frézování, vody přes celou cestu a podobně. Lukáš to vždycky přeletěl, já jsem si dávala pozor spíš jen na hopsání kvůli nákladu (podvozek kočáru spadnul na stranu a nebyl moc stabilní) a zlomyslně jsme se smáli při pohledu do zrcátek. Pavel s naleštěným a hlavně velice nízko posazeným autem překonával překážky nejsložitěji. Zvlášť dva retardéry v Lázně Mšené jsem přejmenovala na velkou čínskou zeď. Místní mají asi traktory, ne auta.
Po příjezdu a chvilkovém chaosu jsme se ubytovali, dali si večeři a já vyrazila uspávat a zbytek do kempu. Ubytování šlo přežít, ale ta postel byla trochu za trest. Nejlepší byla koupelna s velkou vanou, ve které bydlel pavouk. Ráno jsme trochu zaspali. Já jsem zabrala pořádně až nad ránem a Maki se taky rozhodla nás nebudit, takže snídaně proběhla bleskem. Mimochodem skvělý závin měli.
Naše cesty se tímto rozdělily. Zegga a já s miminem jsme měly za úkol najít veterinu. Samík totiž ráno překvapil nateklou nohou. To se nám nakonec nepovedlo (závěr tohoto příběhu je takový, že po necelém týdnu neúspěšných pokusů vytáhnout osinu z packy ho na veterině uspali a pak se z toho ještě složitě budil a vůbec celý ten den byl náročný). Zbytek partičky jel podle itineráře do Žatce.
Moje MINI se stalo stěhovacím vozem. Dva dospělí, pes, mimino s autosedačkou, kočárek s korbou a naše tašky. Nebohé dítě jsem tahala do sedačky kufrem. Do toho pršelo lehce a samozřejmě hned po startu potřebovala přebalit, takže jsme v první vesnici zastavili a rovnou jsem si hledala systém jak nejrychleji vyndat řvoucí Markétu a kde ji přebalit aniž by zmokla nebo nastydla. Během dne jsme vypilovaly souhru k dokonalosti. Takže kolem oběda už nám ani ničí pomoc nechyběla.
Před obědem jsme si vyběhli schody na Pivní maják v Žatci a pak už se jelo přes jednu kontrolu do kempu.
V hotelu probíhala svatba a v kempu koncert. Výsledek byl ten, že když jsem si stoupnula k vjezdu do kempu, skoro mi hráblo z toho mixu. Tak jsme se s kočárkem a Zeggou schovávaly za reprákama a v opacnem rohu u ohniště. Markéta evidentně zvládla celou akci dobře, protože usnula při výjezdu z Peruce a neprobudila ji ani cesta do Prahy, ani překládání do kočárku před domem a ani pak ukládání do postele. Až někdy ve tři ráno se hlásila o jídlo, takže jsem mohla dospat celý den za volantem. Mám hodné a společenské dítě :)
jo a proč nepíšu víc o srazu? Opravdu to není hormonama. Já jsem totiž ze srazu vlastně víc než to parkování v kempu neviděla. Vlastně jo, dala jsem si kafe v doubledeckeru a viděla jsem vítěznou jízdu na praseti v podání Pavla. Jinak prostě až za rok zase :)
