Bellydance evolution

The Dark Side of the Crown.

Druhe představení Bellydance evolution v Praze. Minulé bylo krásné, ale tohle mi přišlo obsahově barevnější. Neuvěřitelné množství převleků a hromady kamínků a třpytek. Opravdu krásné. Šla jsem s Katkou do sedmé řady v ABC. Celkem jsem byla překvapená, že taková událost roku a lidi tam dorazí v plátěných kalhotách a tílku. Jako když jdou k vodě. To je přece dokonalá příležitost obléknout hedvábí a šifon a jít se vlnit v proudění vzduchu na ulicích. Když tam potom člověk potká i lektorky tance v 3/4 kalhotách co nosím na kešky... ehm.
S holkama jsme vzaly událost samozřejmě vážně. Jednak jsme nadšené, že můžeme vzít super kousky ven a jednak se cítíme být v zorném poli. Navíc já, jako prodejce sárí fakt nedorazím v riflích. Líčení mi zůstalo od odpoledního vystoupení a akci jsem využila jako křest pro fialové sárí.

Na fotce nejsou velké fialové náušnice, protože jsem je měla už dole. Tedy fialové choli, luxusní sárí (levné ale dobře vypadající), fialové náramky, černá kabelka, černá hedvábná pašmina a černé boty. Nakonec jsem vzala úplně placaté, protože svině sárí je krátké.
Cestou tam i domů jsem se stala objektem mnoha debat, protože takovou fialovou karkůlku v metru dlouho nikdo neviděl. Hlavně okolo lidi v autobuse v keckách (bylo vedro) a já takhle.

Katka pak vyrazila v lehanga saree v růžovo modré kombinaci s měděnou výšivkou. No kočky. Melani jsem neviděla, ale mluvila o punjabi. A ta je dokonalá pokaždé.


Domů jsem dorazila o půl dvanácté a šla umřít. Mazec víkend...

Mezi ploty

Už potřetí jsme se dostali na festival jako vystupujici skupina. Bohužel letošní datum se krylo s milionem dalších věcí, tedy nám to moc nepasovalo. Hned ráno jsem se zvládla doma pohádat, pak dorazit jen tak tak a z celého dění jsem viděla velké houby. Nebyl čas jako jiné roky. Takže alespoň kulička a brambora v Govindě a zase honem domů.

Vystoupení dopadlo normálně. Tedy až na zapomenuté rekvizity a to, že Ondra nenastoupil na podium a ještě se divil. Bohužel nějak nemáme fotky. Já jsem někde nechala nabíječku na foták a bez baterek to prostě nepremáva. Takže jedině mobilem pár pokusů.

Melani v "zakulisi"

To je vubec neuvěřitelné místo. Stan (podium) pro vystupující je postavený na louce, kde mezi podiem a chodnikem je vetsi cast louky a tam sedí na zemi lidi. Často mejí s sebou deku nebo alespon něco pod sebe a tak se tam povalují a mají něco k pití a pozorují dynamicky se měnící program. Takových míst je po celém areálu asi pět. Na hlavním podiu hrají velké kapely. Na našem se pouze tančí. Na malém kus dál se hraje divadlo. V nedalekém stanu hrají malé a neznámé kapely a pak je tam několik míst s divadlem pro děti a místo kde se bubnuje a tak. Spousta zajímavého se tady dá dělat a je velká škoda, že nebyl čas to zjistit. Jako další bod programu totiž bylo Bellydance Evolution v centru v divadle ABC.
Ovšem samotné zákulisí neexistuje. Není kde se převléknout, kde nechat veci nebo kde se namalovat. Prostě kus louky za stanem.

Tak treba za rok...

Hradnikovic RALLYE 2012

S udivem musim konstatovat, ze letos to nebylo ono. Vseobecna nepozornost posadky, nebezpeci na trati, zakerne ukoly a opravdu narocna cesta. Do toho nova pravidla a prilis mnoho lidi. Trat nam nesedla. Nebo mozna sedla, ale oba jsme nebyli uplne naladeni na podobny zavod. Ja od rana potlacovala zvraceni a Standa vypadal docela zdrble.

Nase snaha byla porazit Vandase alias tym Bernardyni. To se nepodarilo (i kdyz teda zvladnout lip basnicku a nevolat o pomoc, tak je mame v pohode). Vlastne nam nic nevyslo na 100% tak jsem z toho nejaka roztrpcena a nechce se mi psat dal. Bylo to zbytecne dlouhe a narocne. Pristi rok davame asi prostor nekomu novemu. Umisteni v hodni polovine tabulky sice potesi, ale oba jsme nejaci prilis soutezivi. A na 15.misto nebyl nikdo zvedavy. Pritom podle bodoveho hodnoceni nas opravdu zabila ta basnicka a ukradla nam Top10. Normalne bych mela i radost, ale proste nemam. Zustalo nejake hořko. Tezko rict proc. Mame diplom, mame cwg a nalepku a stejne nas to nebavilo jako driv. Horko, stres a unava udelala svoje.
Když k tomu přidám, že přijdu domů a připadám si jako vetřelec... fakt nevim nevim.

Kuře v ráji

A zase máme za sebou jedno testování na lidech. kombinace dvou až tří receptů dala dohromady novinku v naší kuchyni. Pracovní název je Kuře v ráji. A proč? No protože bylo použito kuřecí maso, rajčata a další dobré věci.
Tak tedy... Kuřecí prsa nakrojit a vytvořit kapsu. Do té nacpat ruličku ze sýra a dobré šunky (ta pravá, ne ta kuřecí). Přiklopit a celé obalit do dalšího plátku. Použila jsem "šunku jak se patří" z Intersparu, která je hodně velká. Vytvořené mumie položit na drobně nakrájenou cibuli do zapékací misky. Nahoru pár koleček rajčat. A samozřejmě nakořenit. Celé do trouby a upéct.
Druhé kolo patřilo trochu složitějšímu. Rajská omáčko polévka. Použila jsem recept na polévku z aktuálního Gurmetu a o 2/3 jsem zkrouhla poměr vývaru. Tedy oloupat rajčata a papriky (proces neskutečný), nakrájet na kostky. Na olivovém oleji zpěnit cibuli a česnek. Zasypat kořením a mletou paprikou (přihodila jsem trochu dalšího speciálu) a osmahnout. Pak přidat zeleninu a nechat vařit. Jakmile je všechno trochu povařené, rozmixuje se to a zaleje vývarem. V receptu jsou tři hrnky. Já dala jeden. Měl se použít zeleninový, ale měla jsem jen hovězí. Chvilku povaří. Pak jsem si celý obsah hrnce přelila do lepší nádoby a rozmixovala totálně.
Vznikla opravdu dobře vypadající omáčka, jestě opepřit a přesunout do více prezentovatelné nádoby. A výsledek je tady

Při podávání se nahoru lžičkou přidá kus husté zakysané smetany. Je v tom vynikající. A tohle už je můj oběd na balkoně, kdy jsem jedla omáčku s pečivem. Správně ale patří k tomu kuřeti v troubě a je možné přidat ještě trochu rýže.
A největší pochvala? Že Lukáš sám od sebe napsal: 21.5.2012, 19:39 Bylo to výborné, moc jsem si pochutnal.

Jsem pod dohledem

Tak jsem se po asi šesti až sedmi letech nechala přesvědčit okolnostmi a přihlásila se k praktickému lékaři. V mém případě věc nevídaná, protože nějak nemám ráda doktory obecně. Ale zase když už chci posunout svoje fungování dál, tak tohle k tomu patří.. Jak se blíží první zásadní předěl v podobě 25 let, začínám se nějak měnit. Nejsem už tak ostrá v názorech, umím občas mlčet a řešit věci v klidu. Dokážu se bavit i doma a neřeším jen lítání po světě. Potreba je proste oboji. Kazdopadne jsem se proste rozhodla, ze kdyz uz to vypada, ze asi budu dospela, tak se podle toho musim zacit chovat.
Takze jsem si poslala registraci pres internet a hned mi volala slecna, kdy ze tedy muzu na prohlidku a podepsat papiry. Zatim musim servis opravdu pochvalit. Mojeambulance.cz se ukazala jako fungujici zarizeni s milym personalem. Snad jen doktorka byla takhle k veceru trochu roztrzita a koukala spis po neustale zvonicim telefonu. Ale pristup sester byl skvely a cele to probehlo dost rychle.
Druhy den jsem byla pozvana na odbery a prezila jsem to ;) mam pokazde strasny strach. Za odmenu jsem si koupila mixovane ovoce dole u fresh baru a mela nejak krasne rano. Asi mi tim poustenim zilou nejak zlepsili naladu. Vysledky jeste nemam. Vlastne si myslim, ze mi nic neni. Ze jsem v dokonale forme, kdyz prihlednu ke sve zivotosprave a obecne k tomu, jak se o sebe (ne)staram. Asi mi bude chybet dost veci, malo vapniku, malo zeleza, malo vitaminu... taky kdyz jim pecivo se syrem a piju cistou vodu, tak se neni moc co divit. Ale ted mam alespon pokus a snahu neco zlepsit. Treba se k tomu dopracuju casem.
Kazdopadne! Ted jsem pod dohledem a kdyby neco, tak zasahnou.... snad....

https://www.mojeambulance.cz/Stranky/Praha-OC-Hostivar/default.aspx

Pardubice multikulturni 11.5

Odpočinkovy den v Pardubicich. kesky, slunicko, vystoupeni, zabava a darecky. Proste naprosto super den ve spolecnosti kamaradu.

docela silne vedro a jsem opalena presne podle tricka. Ale nezacala jsem se loupat. Velka vyhoda!

Mirabelky ve vězení

Jak už se stává pravidlem, vrhla jsem se o víkendu na pečení. Nic nedělám dvakrát, takže opět nový pokus. Tentokrát mřížkovaný koláč aneb Mirabelky ve vězení.

Koláč vytažený z trouby nemám nafocený. Než jsem to stihla udělat, Lukáš ho omylem shodil na koberec a totálně se zničil. Jedl se pak po kouskách jak drobenka.
Jinak tedy klasický postup. Snadné těsto z dubnového Gurmetu, kyselejší marmeláda (v receptu jsou ale povidla) a užmoulaní hadi. Peče se asi 20 minut celkem. Ale trouba v Olomouci je prostě divná a pomalá.
fotka postupu

První let Lukáše

Když jsem tak přemýšlela nad dárkem pro Lukáše, nedokázala jsem na nic přijít. Co nemá, nemůže si sám koupit a bralo by ho to? Co mu nekoupí nikdo jiný? No přece adrenalin :D to si nikdy sám sobě nepořídí!
A tak přišel nápad. Rychle jsem zkoukla internet a našla vyhlídkový let malým letadlem nad Prahou. Lukáš nikdy neletěl a tohle mi přišlo jako dokonalý zážitek.
Po domluvě a drobné úpravě jsme zvolili datum 5.5.2012 tedy sobotu. Vlastně ani nevím, jestli se těšil nebo byl nervózní. Já jsem byla před prvním letem dokonale mimo. Tak jsem byla zvědavá, jak bude reagovat. Startuje se na letisti Kbely-Letnany. Pristávací plocha je travnatá a trochu nerovná. Taky to dobře poskakovalo. Letadlo pro 4 osoby včetně pilota.

I když jsem chtěla, aby Lukáš letěl sám a dlouho, on se rozhodl jinak. Že poletíme oba a 15 minut. Což vyšlo cenově stejně, takže se nic nemuselo řešit. Trasa vede přes Černý most, Petrovice, Hostivař, Průhonice a zase zpět na Letnany. Během letu nám pilot pořád ukazoval co vidíme a vysvětloval co kde je a jak co funguje. Docela to házelo, protože se hnalo špatné počasí. Ale nám svítilo sluníčko a všechno vyšlo dokonale. Podle reakcí byl Lukáš nadšený. I když on kolem toho prostě neudělá takový humbuk jak já.

Chata 27.4.2012

Tak se nám zadařilo vyrazit na chatu s Alenkou a Lukasem a jednim psem a dokonce i vyslo pocasi. V patek jsme se pokusily o nakup v Hostivari, nez se Lukas vrati z prace. Byla jsem trochu zklamana nabidkou, ale tak asi co chci v patek vecer...
Cesta i noc probehla v pohode, zabydleni taky a druhy den uz jsme se mohli venovat relaxovani a vyletum. Prislo mi to uzasne, probudit se do slunecneho dne uprostred lesa a slyset ptaky a potok vedle chaty. Takova pohodicka. Po snidani jsme shodili ctyrkolku a vzala jsem Alenku si to zkusit. Verim tomu, ze by ji to v budoucnu hodne bavilo, protoze vypadala nadsene. Hned padl navrh pouzivat to jako dopravni prostredek na nakup do vedlejsi vesnice. a je to pravda. Ja bych ji brala pro sebe moc.
Dopoledne jsme obešli místní rybník, kde bylo hodně živo. Plno rybářu i s dětma. Vypadalo to, že manželka doma chtěla klid :D
Po obede nas Lukas vzal do cukrarny Vlasim, kde jsem se nemohla vubec rozhodnout co chci :D a nebyla jsem jedina, viz obrazek

Odpoledne jsme vyrazili na Konopiste. Ja vlastne poprve v zivote, protoze zatim jsem tam akorat plavala v zameckem rybniku pro kes. Nasli jsme nejake kesky v zahradach zamku, setrepali desitky klistat (mrchy jedny premnozeny) a zase jeli zpet na chatu delat veceri. K veceri byl hromadne vlastnorucni zeleninovy salat, do ktereho jsem objevila dokonce smes na zalivku ve skrince a kdyz nas Lukas opustil a sel si lehnout dovnitr, tak jsme nad salatem krafaly az do pozdnich hodin. Bez svetla, na verande a velice prijemne.

Druhý den byl ve znamení ukládání kešky. Lukáš se rozhodl umístit keš na vrchol kopce vedle chaty. Takže po snídani vyrazila naše skupinka prakticky přímo za nosem nahoru. Lukáš jako hlavní tahoun výpravy a pak pes a pak jsme se táhly my dvě. Nějak je ten kopec náročnější než jsem čekala. Nahoře jsme uložili kešku do nalezeného pařezu a zase to očili směr chata. Cestou nám Alenka ukazovala jak se sám zavře zaječí jetel a já jsem si fotila co bylo po ruce.
Po obědě jsme opět vyrazili na zmrzlinu do cukrárny na náměstí a KONEČNĚ jsem se mohla podívat na tu super kašnu u zámku.

nadsene jsem ji fotila na nejruznejsi nastaveni. Par zaberu nepovazuju za vubec spatne.
Obecne se dá říct, že víkend předčil očekávání a program zcela vyplnil oba dny.

Politická večere

Bylo mi velkym potesenim stat se soucasti akce na Chvalskem zamku. Vecere mistnich zastupitelu a francouzskych politiku je pokazde skvely zazitek. Asi nejlepsi na tom celem je (teda krome jidla), ze muzeme volne courat po arealu zamku a prohlednout si v pohode expozice v jeho prostorach.

No ale to jidlo je taky skvele. Tentokrat jsem ujizdela na hovezim a kureti na kari. K tomu nejake syry a zelenina a SLADKOSTI. Nejlepsi byl ovocny jahodovy kosicek. Opravdu delikatesni. Behem vecera se probere vesmes jen politika, takze se zameruju spis na pozorovani okoli a poslouchani. takove to "hezky se usmivej a obcas kyvni". A docela mi to jde. Hlavne se mi libi dobovy sal v druhem patre zamku. Uprostred je velky sal, kolem zidle s calounenim ve stylu Ludvika a vysity znak Pocernic. Na stole je znak vykladany jinym drevem. Nad stolem sviti velky lustr v mosaznem provedeni a kolem starobyly nabytek a kvetiny. Strop zdobi stukovani a malby. Tipovala jsem, ze je to neco jako Muzy. ale proste nejaky anticky motiv.

Kdyby mi Honza neprozradil, ze se jedna o zcela novodobou zalezitost a ze tohle vsechno udelal nekdo pred par lety na zakazku, tak tomu nebudu verit a budu se bat na tu krasnou zidlu sednout. Ale sedet se na ni smi a jsou krasne pohodlne. U stolu nam delal spolecnost Kuky, tedy cast jeho prevleku. A Honza hral scenku "mluvime k prostemu davu", ktera presla na "jsem psychopateticky vychylen". Skvele jsme se pobavili na psychologicko-politicka temata. Opet jsem v lodickach sesla az do uplneho podzemi a prohledla si vystavu a dobre jsme se bavili.

A jidlo? no prece uzasne ;)