Jak ušít tašku

Základní myšlenky práce: látky jsou v jednom směru pružnější, ten označujeme jako šířku. V druhém směru naopak pevné, to je délka. Využívá se toho při stříhání dílů, aby například kolena a lokty měly prostor pro ohnutí nebo nepraskaly kalhoty při sednutí si :-)
Strany látky označujeme jako rub a líc. Lícem se nosí ven, tedy ta barevná strana.
Kromě stroje potřebujeme jehlici, špendlíky, metr, pravítko a něco na kreslení po látce (tužka, křída)

Práce se strojem: při šití se na začátku a na konci zapošívá. Změna směru s jehlou v látce a zvednutou patkou. Obloučky kroužit pomalu. Ruce nestrkat za jehlu a netahat za látku. Sundávací plast se dává dolů při šití dokola. všechny kroky je dobré si zažehlovat a kreslit.

Stříhání dílů: nůžky zůstávají na podložce a stříhá hlavně přední část. Nejdřív se nastříhají všechny potřebné díly a pak se jde šít. Při stříhání rovných dílů (třeba právě tělo tašky, polštáře atd) se rovina dodrží pomocí překládání látky vždcky dál po směru stříhání (vlastně místo pravítka). Přidávání rozměrů na záševky je obvykle 1cm a 5cm na místech, kde bude výrobek víc namáhán a ohýbá se tedy dvakrát. V našem případě třeba vršek kapsy a vlez do tašky.

TAŠKA

Zadání: základ tělo 35x42cm, celková délka ucha 5x85cm, vnější kapsa 19x23cm.

Střih dílů: velikost základního obdelníku 37x48cm, kapsa 21x29cm a dvakrát ucho 12x87cm

UCHO: existují dvě varianty podle materiálu. Tenká látka, která půjde otočit. Nebo pevná (rifle atd)
            1.varianta - dlouhý obdelník přeložím napůl rubem ven. Sešiju na boku dlouhou a jednu krátkou stranu. Pak si vezmu jehlici a ucho otočím lícem ven pořádně včetně rohů. Zažehlím tak, abych vytáhla látku do co největší šířky. Nit je zažehlená vevnitř.
             2.varianta - nepřekládám na půlku, ale po obou dlouhých stranách založím centimetr a zažehlím. Pak teprve pás přeložím, ale nechám si spodní část o milimetr koukat, abych při sešívání viděla kudy jedu. a sešiju. U tohoto typu bude nit vidět

KAPSA: díl na kapsu si položím na stůl rubem dolů, tedy vidím vzor. Nahoře ohnu 5cm k sobě a pak 1cm od sebe. Výsledek si našpendlím. Boky v místech ohybu (tedy asi 4cm po obou stranách) sešiju. Vezmu jehlici a celé to otočím naruby. Vznikne mi obdelník co se mu trochu zavírají boky asi 1cm podél obou stran. Tento ohyb zase přežehlím, aby opravdu držel, stejně tak spodní lem. Tím mám hotovou kapsu, přišpendlím ji k základu tašky. Abych trefila přesné místo, ohnu si "tašku" v půlce a přežehlím, aby mi tam vznikla rýha. Ta označuje střed a pomáhá mi. Kapsu jsem si umístila asi 8cm od kraje tašky. Přišije se těsně podél okraje a pro větší pevnost ještě jednou o patku blíž středu.

TĚLO TAŠKY: Protože se taška bere jako namáhaná věc a zároveň je fajn, když je hezká i zevnitř a když se tam nic nemůže zachytit o nitě, použijeme na ni stejný šev jako třeba na jemné látky, hedvábí a třepivé věci. tedy
Nejdřív látku obyčejně sešijeme na šířku patky po obou stranách k sobě LÍCEM ven (při šití vidím vzorek). Nesešíváme spodní stranu a samozřejmě vrchní :-) Potom celý kus otočím a ustřihnu polovinu šířky záševku. Zažehlím oba švy. Znova sešijeme RUBEM ven a už neotáčíme.

DNO TAŠKY: dole si nakreslím nebo zažehlím jasně viditelný střed dna (prostě vyžehlím výtvor na placku). Origami stylem vytáhnu roh (viz fotky) a ohnu ho. Při našpendlení mi musí špendlík procházet bočním sešitím a tou linkou středu. Pokud ne, tak musím látku posunout a znova. Odměřím si od obou rohů stejnou vzdálenost (4cm) a roh prošiju kolmo k nakreslené lince dna. Na fotce je to trochu jasnější než z popisku. Prošití musí být opravdu od kraje do kraje se zapošitím, jinak to bude ztrácet tvar.

KOMPLETACE: Vršek tašky si ohnu cca o centimetr, zažehlím a ještě jednou o cca dva centimetry a zažehlím. Pod tuto připrvenou záložku vsunu ucha. Přišpendlím kde je chci mít. a to stejné na opačné straně. Taška je po celou dobu z rubové strany. Sundám si plast na stroji a přišiju dokola zahnuté lemy s vsazeným uchem. Nezapošívám, protože jedu kolem a na konci se musím trefit do stejného stehu, aby to nebylo poznat. Když je látka z pevného materiálu a švy překáží v těch ohybech na bocích, tak si vystřihnu pryč v těch místech záložku.


Posledním krokem je otočení lícem ven a poslední šití dokola. Tentokrát těsně u okraje tašky a opět přišívám i ucha. Tím je drží dva švy a jsou pevně na svém místě a unesou zátěž. Výsledek na fotkách :-)

Nová kategorie štítků - ruční práce

Už dlouho si sama pro sebe říkám, že bych měla umět doopravdy šít. Teda obecně, že bych měla obnovit případně doplnit veškeré znalosti ručních prací. Ve spojení se sbíráním kuchařských knih a podobně se tedy přibližuji ideálu domácí slepice :D
Jenže já rozhodně nechci mrhat časem na nějaké "tvořeníčko". Dělám to ze dvou důvodů. Jednak se v oblasti látek a tvorby pohybuju už tak dlouho, že by bylo dobré tomu dát formu. A druhá věc, že nabídka obchodů neobsahuje často co hledám, takže když vidím ty super látky a vidím, že hotové věci z nich člověk na trhu nenajde, je výsledek jasný.... UROB SI SAM aneb na netu oblíbené DIY (do it yourself).

Šicí stroj jsem si pořídila už před delším časem. Bude to pomalu třetím rokem co tady stojí a různě cestuje po pracovně. Za tu dobu jsem ho použila pořádně vlastně jednou. a to při tvorbě dvou sukní na tancování. Základ jsem si nechala ušít v Indii. Jde o dvě dvoukolové sukně, takže každá má plochu jak fotbalové hřiště. V mé režii bylo došívání dvou lemů dole a flitrovaných pruhů svisle. Sukně jsem měla vymyšlené jinak, ale protože bylo strašně málo času, tak se muselo dost spěchat a improvizovat a už se to pak nechalo být. Jsou pekelně těžké, ale když se roztočí, tak vypadají jako přistávající ufo.

Dál už nic. Občas nějaký detail v ruce, ale protože jsem měla pocit, že neumím navléct ani nitě, tak jsem to odložila. S touhou se k šití vrátit, protože mám v hlavě mraky věcí. Ale furt chyběl impulz.
Ten přišel s Vendulkou. Asi dvakrát jsem otevřela na netu nějaké kurzy šití. Ale nemohla jsem najít nic co bych si řekla "a hurá do toho". Když jsem se ale bavila s ní a zjistila, že i ona má jako novoroční předsevzetí naučit se na stroji (který chtěla k vánocům), bylo hned jasno. V plnění úkolů se mají lidi podporovat a tak jsme se na to vrhly ve dvou.

Našla jsem tedy po chvilce kurzy pro jednotlivce bez pevně dané hodiny konání. Ideální pro lidi, kteří mají čas furt a nikdy :-) a protože už máme první hodinu za sebou, můžete si v dalším příspěvku přečíst co jsme tvořily a jak. Dílna se nachází na Proseku u schodů do Vysočan, dobře se tam parkuje, je vybavená vším potřebným a na místě lze i nakoupit základní věci jako zipy, nitě a podobně pro vlastní tvorbu.

Testovací králík

Testuju sebe i věci kolem. Teď zrovna mám za sebou testy na cukrovku (dost mazec, ale žiju) a testy cvičení a nabídky v Říčanech. Ty lékařské fakt nemám ráda. Za posledního půl roku mi brali krev tolikrát jako za zbytek života. Ovšem vraťme se k Říčanům...
Je tam poměrně zajímavé centrum pohybu a nejen pohybu Na Fialce. Nabízí bazén, kino, sály na cvičení, hlídání dětí a restauraci. A je tam furt narváno. Čekala jsem, že v některé hodiny bude parkoviště volné, ale není :D

Já jsem zatím byla a jednom cvičení a jedné hodině jógy. Ráda bych vyzkoušela bazén, protože ten mi chybí. Na podzim jsem chodila jednou týdně a teď nic. Rozhodně lepší ceny jak v Praze a lektorka mi přijde, že ví co dělá. Narozdíl od té v Squashpointu na Hájích. Tam mají sice krásný sál, ale narvaný, vydýchaný a není kam si stoupnout. Na Fialce je sice taky plno, ale cvičení je spíš o posilování než aerobiku a díky tomu je fuk, že půlka lidí necítí rytmus a jde mimo. Nikoho tím neohrozí. A dokonce se mi podařilo i navázat krátký rozhovor na páteční józe. Tak jsem si říkala, že třeba časem najdu i nové známé na sdílení informací.

Narozeniny 28

Občas to může vypadat, že jsem mladší. Ale fakt už mi je tolik. Nemyslím si, že bych se podle toho začala chovat nebo vypadat. V hlavě je mi furt 19 nebo tak nějak a když řeknu "před deseti lety" mám na mysli zhruba rok 1995. Představa, že něco s rokem narození 2000 už má občanku? Naprostý úlet.

Každopádně letošní narozeniny jsou v něčem jiné. Teda každé jsou jiné, ale letos je to podle všeho poslední příležitost slavit bez nutnosti hledání hlídání. I když ani to není pravda. Lukáš totiž hlídání sehnal - pro smečku.
Dopoledne se tady stavila návštěva a já jsem netušila co se bude dít dál. Instrukce zněly "udělej si volno". Pak dorazila Saša, že nám bude hlídat zvířata a já jsem pořád nechápala proč už teda nejedeme... no čekali jsme totiž na odvoz. Před domem zastavila černá Mercedes dodávka a vyskočil řidič pro moji tašku. Sice jsme jeli akorát na jednu noc, ale protože jsem nevěděla kam a dostala jsem informaci, že je potřeba formální oděv, tak jsem brala troje šaty s tím, že se rozhodnu na místě. Plus lodičky a další věci a to prostě vyšlo na celou tašku.
Takže přijelo auto a naložilo nás.

Trvalo mi pár vteřin, než jsem zjistila kam jedeme. Uvnitř auta totiž bylo vyšité na podlaze logo One Room hotel a protože znám vysílač na Žižkově a jeho nabídku, došlo mi to rychle. Je to asi nejmenší hotel co se dá sehnat. Vlastně jeden jediný pokoj oddělený od koupelny skleněnou stěnou. Hotel se nachází zhruba v 70m nad Prahou a hned pod ním je restaurace a nad ním vyhlídkové patro. Při pohledu z venku je hotelový pokoj vlastně v nejnižší "kabině" na straně nad židovským hřbitovem. Spousta lidí neví, že je tady hřbitov :) Zbytek tohoto patra je právě restaurace a bar.

Auto nás dovezlo až úplně před vchod s výtahy a na stejném místě nás pak vyzvedávalo. V ceně je 500km, takže je možné jej objednat i třeba jako taxi na večerní cestu do kina a zpět. Ale já jsem si maximálně užívala skutečnost, že nikam nemusím. Žádné zvíře co by mi šlapalo po hlavě nebo něco chtělo. Nikdo se nerval a nevřískal u toho. Na pokoji připravený tác s nakrájeným ovocem, šampaňské v ledu, v baru všelijaké pití včetně asi šesti druhů džusů. K tomu čokoládky a kávovar... a hlavně veeeliká postel se spoustou polštářů. Klídeček

Mělo to jedinou vadu. Někdo vypnul topení a než se ten otevřený prostor zvládl vytopit alespoň na 20 stupňů trvalo fakt dlouho. A protože to furt muselo makat, tak klimoška byla dost slyšet a vadila mi.
Večeře byla super. Sice neměli co jsem si původně chtěla dát, ale to ve finále nevadilo. Obsluha mi sama od sebe nabídla k dezertu bezkofeinovou kávu. To je takový milý detail. Lukáš byl z jídla naprosto spokojený. A to celé s výhledem na zasněženou Prahu. Tedy výhled trochu komplikovalo právě to sněžení, ale něco vidět bylo.
V noci jsem trochu stresovala. Něco se mi zdálo a já jsem došla k názoru, že musím někam na zem. Že nechci být ve vzduchu. Několikrát za noc jsem se probudila a šla se k oknu koukat na Prahu, která se probouzela do tříkrálového rána. Občas mám blbé sny, to se těžko plánuje.
Snídaně se mi líbila. Seděli jsme úplně sami v prostorách restaurace jako večer a všichni ostatní co přišli prostě jen na snídani z venku ve vedlejší části a tam jich bylo docela dost. U snídaně měla službu strašn akční servírka. Fakt byla vtipná. Jinak nabídka je klasická. Pečivo slané, toustový chleba, nějaké mazací věci (máslo, nutela, marmeláda...),šunka, sýr, koblihy, koláčky, na objednávku dělané lívance nebo vajíčka v různých úpravách. Zelenina, ovoce a cereálie.
Po snídani jsme šli nahoru na vyhlídku. I když jsem tam pořádala event, tak to nebylo nic nového. Ale mají tam pár úprav a event byl v září a to je jiný výhled než v lednu. Po desáté už byl dole řidič s Mercedesem a zase nás nabral a odvezl domů.
Sice to bylo jen pár hodin v jiné realitě, ale měla jsem uvolněný pocit, že jsem si odpočinula po svátcích a všem za poslední dobu. Prostě jen ležet a koukat z okna a jíst u toho pomeranč. Naprosté štěstí. V tomto případě vysoko nad městem a třeba i to do toho nadhledu a klidu patří.

A doma mezitím smečka terorizovala Sašu a kocour nám to ještě druhý den nemohl odpustit, že jsme ho nechali s někým neznámým doma :D
Jo a největší zážitek? Ta šatna! Samostatná místnost, poličky osvětlené LED páskama, zrcadlo přes zeď, klimatizace s vlastním nastavením... chci šatnu :D

Adventní Vídeň

Letos jsme to s výletama trochu přehnali :)
17.-19.12. jsme byli ve Vídni. Tady se to počasí až tolik nepovedlo, hned při příjezdu pršelo a tak se veškerý program posunul na druhý den. Teda až na krátkou prohlídku okolí.
Kromě trhů jsme navštívili Dům motýlů ve skleníku Hofburgu. I když ten za to tolik nestojí.
Taky hotel Sacher a kavárnu Mozart.
Viděli jsme koně ve stáji slavné drezurní školy. Měla jsem i fotky, jenže druhý den jsem v restauraci pleskla mobilem nechtíc na podlahu a bylo po všem. Mobil na kousky.
Jezdili jsme metrem a tramvají.
Svezli jsme se na velkém kole v Pratru a byla to nuda a nebylo nic vidět.

Hotel trochu zklamal, ale zase byla super snídaně a ve finále byla zdarma. Nějak nám ji nepřipočítali k účtu. V nabídce byla klasická sestava plus zákusky a dokonce bublinky. Takže za to plusové body.

Drážďany 2015

Protože není vůbec dobrý nápad jezdit do Drážďan před svátky o víkendu, vyrazili jsme v týdnu. S autobusem Student Agency je to v pohodě trasa a mají zastávku hned u Hlavního nádraží. Tedy asi tak pět minut pěšky od prvních adventních trhů.
Pokud chcete na oběd, není vůbec špatná volba jít na nádraží do Marché. Ve městě už jsme pak jedli akorát u stánků. A tam se dá sehnat taky spousta věcí. Třeba něco jako bramborák, ale ve sladké úpravě s cukrem nebo jablečným pyré. Nebo různé klobásy, koblihy a samozřejmě svařáky a punče. Já si toho teda letos neužila, ale Lukáš bral mámu s kamarádkou a ty si moc chválily vaječný likér s vínem a šlehačkou (horký). A taky skleničky a hrnečky, do kterých se nalévalo.

Minulý rok jsme nedošli moc daleko. Ale letos nás víc zajímalo širší okolí. Díky tomu jsme viděli i krásné stavby na břehu Labe, středověký trh na nádvoří Stallhof a další trhy a kostely kolem. A přitom je to všechno kousek od sebe. Moc nám chutnal Baumkuchen, něco příbuzné s trdelníkem. Návod třeba tady vrstvený koláč

Poslední dobou se hodně mluví o Primarku a nákupech tam... no jsou to levné hadry co se dají sehnat na každé tržnici a lidi se o to skoro perou. Tak nevím proč. Speciálně z overalů v podobě králíka, prasátka nebo jiného zvířete jsem šla do kolen. Takovou hovadinu snad nikdo neobleče, ne? PROSIM :-D Ale mají celkem příčetné oblečení na děti. Prý se vyplatí lednové slevy, ale nelíbilo se mi tam nic krome prádla a to zase mají ve velikostech 80B (takže naprosto nesmyslné co nosí slepičky bez znalosti vlastního čísla). Jinak by bylo super, protože je spousta barev.

Celkově jsem si to užila, viděli jsme zase kus nového a vyšlo nám počasí.