Sádra a dýně

Po celkem úspěšné cestě do Olomouce jsem v pátek dorazila na kontrolu a protože bylo všechno v pořádku, sundali mi sádru. Doufala jsem, že zvěsti o pile a vysokorychlostním kotouči jsou sranda. Nejsou.
Na noze mi zůstaly nějaké modřiny, ale už se můžu alespoň normálně pohybovat a netluču nikde sádrou o nohy stolu. Pohyblivost postupne cvičím a docela mi to jde.

O víkendu jsme se vrhly s holkama na tradiční vyřezávání dýně na zahradě. Já jsem zvolila model "Kočár pro panenku", Martina strašidelný dům a Gábina strašidelný obličej. Jako všechno, ani tato aktivita se neobešla bez hádek, vzájemného obviňování kdo komu vykradl nápad a kdo si vezme kterou dýni.
Nakonec se to ale celé uklidnilo a dokonce se ani nikdo nepodřezal, což je teda super zpráva. Dvě děti s nožem v ruce, kuchající docela velké dýně byl celkem stres uhlídat.

Festival párty 11.10

Jako každý rok, tak i letos proběhla bollywoodská párty při Festivalu bollywoodského filmu. Když nepočítám tu první před lety, tak jsem na ní byla poprvé jako divák. Tedy jako fotograf :-) protože se zlomenou nohou toho víc udělat nešlo.
Nakonec bylo celkem zajímavé podívat se na celou akci z nového úhlu. Lukáš vyrazil se mnou a po vystoupení všech jsem se zase odebrala domů. Na tancování to ještě neni... :-D
fotky na mém profilu https://www.facebook.com/zuzu.photo

Beta test

Lukáš je zapsaný na seznamu geo wiki jako betatester. A on na to snad fakt někdo kouká, protože se mu občas ozve začátečník s žádostí o kontrolu keše... nechápu.

Obecně mám pocit, že úroveň geocachingu spadla někam na úroveň Ordinace na Nově. Snadné, masově dostupné, bez nutnosti vložit mozek a před použitím protřepat. Návody, rady, diskuze, články, programy, desítky reportáží a reklam. Společnost Garmin a Groundspeak musí být nadšená, kačeři co začínali jako těžký underground a všechno se museli učit za pochodu a tvořit improvizačně už méně. Ten nedostatek informací a nesnadná dostupnost technologií tvořila určité síto. Pokud jím někdo neprošel (známé dotazy - kde najdu ty kešky?), tak to prostě znamenalo, že je debil a nemá tady co dělat. Jenže teď se na každou blbost můžete zeptat na desítkách geo-stránek, případně vám ji předžvýká video. vrrrr...

Každopádně to znamenalo, že pojedeme na výlet. 

Se sádrou jsem to měla asi o 100% složitější, ale nerada se vzdávám, když jsou u toho dva chlapi. Takže jsem to rvala po lesní cestě co to šlo. Kromě testované kešky (v centru Čech na kopci u Petrova) tam byla ještě jedna. Provětrání fajn, zase jsem viděla po delší době Michala, což jsem vždycky ráda. A neseděla jsem celý den u okna.

No a keška? já vlastně viděla jen logbook. Nebyla umístěná úplně sádronožkafriendly.

BurLesk

Dlouho dopředu plánovaný večer s Alenkou nezrušila ani sádra. Naopak! Ještě jsem si vyzdobila berle flitry  a doobjednala sponky do vlasů, aby to bylo kompletní.
Bohužel jsem na poslední chvilku zapomněla šperky doma, rukavice vysoké v autě a byla pěkně naštvaná. Ovšem jinak to vlastně bylo fajn. VIP vstupenky a rychlost Alenky nám zajistily místa v první řadě uprostřed a o přestávce jsem zvládla i jednu kanapku. Součástí bylo totiž občerstvení a bublinky. Ty jsem si dala, ale jinak jsem neměla na nic chuť. Trochu nervy z chození o berlích a taky jsem si dala předtím velké kafe a neměla místo v žaludku. Prostě den úplně šejdrem.

Program byl zajímavý a speciálně zahraniční tanečnice předvedly opravdu bombastické oblečky. Po přestávce se vyhlašovala soutěž o nejlépe oblečené diváky, které jsem se taky účastnila a díky podpoře diváků vyhrála první místo. A jako odměnu dostala korzet z Dracula fashion podle vlastního výběru. Takže mám první černý nízký korzet. 
Ovšem Alenka vypadala taky skvěle. V černém ribbonu, bílé halence s perlovým náhrdelníkem a dobovém účesu byla krásná. Hlavně ty vlasy zabraly strašného času a práce
Akorát lidí bylo tak pět řad a konec. Netuším, jak se mohl zaplatit prostor, když to byla Lucerna (kino).

Je to v háji...

To si takhle naplánujete dva měsíce dopředu co budete dělat, práce, výlety, kešky, tancování a volný čas. A pak se jednou seznámíte s gravitací a nástupištěm nádraží Uhříněves velmi osobně a je po všem.

V pátek 20. po výletu na Kladno se mi podařilo se cestou domů natáhnout na koloběžce tak blbě, že jsem si zlomila nohu. Fakt nevím, proč se musím pořád ničit, ale je to tak. Hned po pádu mi pomohli pánové kolem alespoň na lavičku, pak přijel Lukáš a zvládla jsem ještě sbalit kufr do Olomouce. Tam už to ale bylo jednoznačně na pohotovost. Takže jsem si počkala na RTG a výsledky a dozvěděla se v ten moment naprosto zdrcující zprávu - zlomená kost, sádra alespoň měsíc a denně injekci proti krevním sraženinám. JÁ? SAMA? INJEKCI????? složila jsem se... mám fobii z jehel a včel, neovladatelnou.

První jsem dostala na místě, druhou s uklidňováním od Radky, pak taky od Lukášové mámy a pak jsem se postupně naučila to zvládat. Jenže SAMA??? Nakonec jsem se tomu po týdnu nevyhnula. Třesoucíma se rukama jsem držela jehlu, bylo mi blbě, skoro jsem neviděla, chtěo se mi omdlít. Prostě tělo dělalo všechny pokusy o obranu co zná. A drželo se statečně, protože jsem nakonec v půlce vyměkla a vzdala to. Chtějte abych lezla po horách, dva dny nejedla nebo tahala těžký batoh na túře. Jsem ochotná řídit vše živé i neživé a skočit z letadla. Nebojím se pavouků, hadů, podzemních keší (do jisté míry). Ale ne si "ublížit".

Takže jsem nepohyblivá, o pár kilo těžší a zavřená doma. Už druhý týden...

Kladno...

...to je to město.
Náš čtvrteční výlet na Kladno nebyl inspirován místním hokejem ani těžkým průmyslem, ale dopisem z úřadu. Ale na druhou stranu bylo pěkné počasí, den volna a nějaká ta keška cestou...no tak proč si neudělat fajn den.
Takže munzee, keše a jako závěr dne kávička a skvělá palačinka s banánem a oříšky v podniku SHOCK bar vedle Billa. Hraje si to na nějakou lepší společnost, takže lepší jak zbytek v okolí. Kladno mi přišlo jako zapomenutý konec světa. Všední den kolem třetí hodiny a mrtvo, obchody zavřené, všude dlouhé polední pauzy... nechápu jak se chtějí uživit, když mají půlden zavřeno.
Ovšem parkování jako debil tady asi bude místní sport. Podařilo se mi pár borců i vyfotit. Zbytek kolem nich skoro neprojel, ale pohoda. Prostě zajímavé město, které se asi denně vylidní do Prahy a zase večer zpět.
Ale ta palačinka.... :D

Měsíc v tahu

od megáče jsme toho stihli fakt hodně.




Tak samotný megaevent byl nezapomenutelný. Práce od tmy do tmy, ale byla jsem ve svém živlu. Organizace, brebentění anglicky, pokusy o němčinu i polštinu, spousta lidí, kamarádi z keší... prostě super den zakončený rautem a projížďkou na segwayích (to je vtipné skloňovat).

Vlastně za moje zážitky mluví víc fotky na profilu.

Následující týden nastal odpočinek a až v sobotu jsem vyrazila na kešky do Šárky. Den vyšel skvěle. Počasí mírné, slunečné a kešky všechny na místě. Pohodový den jsem zakončila prohlídkou středověkého jarmarku u nás na náměstí a pak večeří s Lukášem ve středověké krčmě v centru Prahy. Pátky a soboty mají večer program tanečnic a fireshow. A protože tančila Vendulka a ohňovala Lae, ráda jsem je šla fotit.



Lukáš byl nadšený z toho jak těsně oheň lítá kolem jeho stolu a jeho fascinace živlem se projevila i na jídle. Maso flambované přímo u stolu. Bohužel to ale osobně neviděl, tak jsem mu to alespoň natočila.
Ovšem zelňačku mají špičkovou a program byl velmi dynamický.

V neděli byl v plánu oběd s rodičema a tetou ze Švýcarska, tak se šlo do Pivovarské. A zbytek volného odpoledne Lukáš využil k cestě na Munzee. Dali jsme si závody segway vs. já na běžeckém okruhu. A velmi těsně jsem nevyhrála, ale proti stroji jsem si původně věřila o dost míň. Takže velké překvapení, že na kratší cesty jsem prakticky stejně rychlá. Od nějakých 300m nahoru už ale natahuje Segway náskok a vyhrává s velkou mezerou.
Těsně po odklepnutí poslední munzee začalo šíleně pršet. Nebylo vidět na cestu a vítr ohýbal stromy. Totální tma. Ale zvládlo se to. Podzim je tady.... ach jo...