Kam na jídlo v Bratislavě? velikonoční výlet

Slovensko nějak pořád nepovažuji za jiný stát. Mluví se tam skoro stejně, děda je ze Slovenska, byla jsem tam za život stokrát, mám tam rodinu a za keškama už jsme tam vyrazili taky několikrát. Proto bylo celkem udivující, že Lukáš na Slovensku nikdy nebyl a hned jsem si říkala, že by bylo fajn mu Bratislavu ukázat. Nakonec jsem ji ukázala i sama sobě, protože narozdíl od všech předchozích výprav, teď to byla Bratislava “zážitková”.
Začalo to už ubytováním v hotelu Mercure Centre v docházkové vzdálenosti od prezidentského paláce a jeho zahrad. Pokud chcete něco pro víkend ve dvou, koukněte na booking.com na jejich nabídku. Speciálně jejich koupelna s prosklenou stěnou do ložnice je vtipná.
Počasí vyšlo i nevyšlo, spíš bylo hůř. Hned v sobotu nás chytla bouřka na Devíně. Jinak jsme ale prošli ten hlavní základ co by měl člověk v Blavě vidět a u toho narazili na několik tipů kam zajít. Jediný háček je, pokud cestujete se psem. Hlavní město Slovenska by asi vyhrálo cenu za nejbetonovější a nejmíň přátelské město ke psům. Pes se nesmí pohybovat skoro nikde (a to ani na vodítku) a v žádném podniku v centru vám ho nedovolí. Což je oproti třeba Praze sakra změna. Ale zpět k jídlu

Snídaně: v hotelu velmi povedené, pokaždé jsme se zvládli přejíst, protože bylo nutné vyzkoušet všechno.

Oběd: dvakrát jsme jedli v restauraci U Srnčeka pod Devínem. Snad jediný podnik, do kterého můžou bez problémů lidi se psem. Na pohled sice vypadá jako taková výletní restaurace se zahrádkou, ale jídlo je na vysoké úrovni. Vyzkoušeli jsme Velikonoční menu i stálý lístek. Skvělé domácí jídlo, hlavně krokety v podobě skoro bramborových šišek zaujaly. Za nejlepší jsme vyhlásili divočáka na švestkové omáčce. A mají točenou kofolu, parkoviště pro zákazníky a misku s vodou pro psa :-D Cenově se pohybuje na střední hranici (nic vysokého). Obsluha malinko zmatená, ale hospoda byla plná, tak prostě nestíhali.

Třetí oběd proběhl v restauraci Altitude v TV vysílači na Kamzíku. Adresa je vtipná “Cesta na Kamzík” a navigace vás nedovede úplně nahoru, ale věřte tomu, že parkoviště pro hosty (cca 10 aut) je těsně u věže u vchodu. Stačí se nebát dojet až nahoru (ne do brány!!!). Ve vysílači jsou podniky dva. Otočná restaurace o které je řeč a nad ní pak menší spíš na klidnou večeři nebo kávičku s výhledem. Ceny už jsou trochu vyšší, ale srovnatelné s podobným stylem kdekoliv jinde. Navíc během 50minut si užijete výhled na celé město i okolí. Dala jsem si salát caesar s opečenou bagetkou a Lukáš samozřejmě kus masa. Obojí chválíme.

Večeře: první večer jsme zkusili právě malou restauraci na TV vysílači. Všechno bezchybné. Jak consome, palačinka a masíčko, tak káva na závěr. Slečna za barem byla velmi milá, výhled bohužel kazila bouřka, ale i tak bylo vidět až Gabčikovo.

Druhý večer to bylo opět s výhledem. Restaurace UFO je asi nejznámější stavbou v Bratislavě (když nepočítáme Hrad, ale i tak jsou na všech fotkách spolu). Jde o létající talíř nad Dunajem nad Novým mostem. Nahoru se jede rychlovýtahem a na střeše restaurace je vyhlídka. Na té jsem nejvíc ocenila, že není zasklená ani nijak debilně zadrátovaná sítí a podobně. Nic nevadí na fotkách, člověk cítí vítr ve vlasech a výhled je jedinečný. Celá večeře byla zážitkem. Ceny jsou vysoko, ale v Praze jsou teda dražší restaurace a podstatně míň zábavné.
Jako první nás usadili ke stolu, nabídli vodu a jídelní lístek a ještě nám poradili z jakých míst je nejlepší výhled. Po objednání jsme dostali jako pozornost krémovou polévku v malém hrníčku. Po objednání jsme dostali ošatku s různým drobným pečivem a máslo.
Vždycky mám dojem, že si Lukáš vybral lepší jídlo než já. Tak tentokrát jsem ten dojem neměla. Dala jsem si hovězí maso s bramborovou terinou s omáčkou... Jako já jsem rozmlsaná a i když jím ledacos, tak radost z toho nemám. Ale tohle bylo prostě “wow efekt”. Něco tak dobrého, zajímavého a chuťově vyváženého jsem asi nejedla. Opravdu naprostá spokojenost. Lukáš si dal kačacie prsa a taky byl moc spokojený. K jídlu jsem si objednala koktejl a i když se mi servírka omlouvala, že bude chvilku trvat, byl prakticky hned.
Na závěr jsme dostali opět jako pozornost čokoládky dvoubarevné a muffin v taštičce s sebou. To celé s nádherným výhledem, nevtíravou hudbou, poklidnou atmosférou a neobvyklým světlem. Jasně, za jídlo si řeknou třeba 25 až 30 euro. Ale zajděte si do Kobe nebo podobně a cena bude dost podobná a to jste na Chodově v obchoďáku a koukáte na lidi s košíkama.
Rozhodně doporučujeme, minimálně na kafe. Ostatně nabídka je na internetu www.u-f-o.sk Parkovat se dá přímo pod restaurací zdarma.


No a jaký je tedy závěr našeho výletu? Bratislava je betonové město s malým centrem. Pokud nemusíte jezdit se psem, neberte ho. Parkování je skoro nemožné a když už, tak placené. I když najdou se i výjimky. Na procházení se podél Dunaje je hezké buď centrum a park Janka Krála nebo stezka pod Devínem. Samotný Devín a soutok Dunaje a Moravy je moc hezké místo k navštívení.

paraZOO a zřícenina

Snad se stalo pravidlem, že o víkendu se něco děje. A i když to na začátku vypadalo jako strašně nezajímavá cesta na chatu (což se drahému nechtělo), tak nakonec se nám povedlo celý víkend objevovat nové věci.

Tak předně. V sobotu jsem nafotila chatu a začala vážně pracovat na její opravě. Když už jsme jeli na chatu, tak jsme zašli taky na kafe do cukrárny na náměstí ve Vlašimi. Nějak nesdílím nadšení z třípatrového větrníku a obřích kusů dortu. Stačil by mi dobrý zákuseček v nějaké lidské velikosti a odpovídající množství náplně :) Mám ráda jejich DeLuxe. To je co kus to originál. Na piškotu pěna a na ní ozdoby z čokoládových hoblinek, ovoce a čokolády obecně a celé je to zabalené v tenoučké čokoládové stěně. No a pak pannacota, to je klasika.
Cestou z tohoto kalorického ráje nás zaujala cedule lákající do paraZOO naproti zámeckému parku. Co to je? Větší zahrada s jezírkem, bazénem pro vydru a spoustou klecí, kde žijí různí ptáci. Každý z obyvatel má nějaký problém, který mu znemožňuje život v lese. Většinou následky bouračky, zásahu proudem nebo umělý odchov, který zvířete zbavil plachosti. Odtud jsme se ještě jeli podívat na Krišnovu farmu co máme kousek od chaty. Koupila jsem si nějaké sušenky a vlezla ke koním do výběhu
Bylo tam děsné bahno, ale velikánský kůň co za to stál. Za pokoukání to stojí, jen je trošku komplikované se tam dostat. Ale po cestě jsou ukazatele už od Jemniště.

V neděli se mi kvůli všelijakému počasí až tak nikam nechtělo. No ale co se dalo dělat, vylezlo sluníčko a škoda volného dne. Jako si někdo kupuje šaty podle náušnic, já jsem hledala program podle místa na oběd. Chtěla jsem totiž na halušky do Koliby 4 kameny. A to už je celkem kousíček přes Benátky na zříceninu Dražice. Vypadá to tam jako v pohádce o Růžence. Celý hrad zarostlý a většinou teda už i popadaný. I tak jsou ale vidět ve větších výškách původní prvky výzdoby oken a kde bylo patro.
Vedle stojí i velká budova, hradní sýpka, která se jako jediná dochovala celá, protože byla ještě nedávno používaná. Tam jsem samozřejmě zkusila malým otvorem ve zdi vlézt. Ale nic moc tam není.
Podél Jizery pak vede stezka pro dvě kešky a je tam miliarda klíšťat.

Duben, ještě tam budem

Počasí už se neřídí podle ročních období, ale podle toho jak nepotřebuju. Fakt, nejde o překlep. Když jsem zavřená v práci nebo na akci, tak je krásně a pohoda. Jakmile padne zavíračka, začne pršet. Nebo v sobotu dopoledne máme domluvené focení s Melani v zahradách Průhonického zámku. No a co? samozřejmě jediný den v týdnu, který je hnusně a zima. I tak ale focení proběhlo a výsledek už je na webu. Mel má moje fotky jako profilovku a úvodní obrázek, což je velice milé a mám vždycky radost.
V rámci tréninku a přípravy na kešovací výjezdy jsme vyrazili na Via Tutti fruti ke Slanému. Pěkných 35 keší mezi sady.Začínám se zásadně těšit na Rumunsko.
9.4. jsme s Mel tančily politikům na jejich class večírku v Budha Bar hotelu. Respektive ve vedlejší kavárně s hotelem propojené. Převlékárna byla v jednom z hotelových pokojů a TA KOUPELNA!!!! nádhera. rudá mozaika s perleťovým efektem. Fakt klobouk dolů. Vystoupení jako takové....no nic.
V pátek poté jsem zažila maximální šok během focení. Měla jsem domluvený termín těhotenského focení v Ďáblicích. Celkem to běželo podle plánu a najednou ERR na displeji a finito šlus. Foťák se seknul a tím to zvadlo. Několik oživovacích pokusů jsem udělala, ale nezadařilo se. Naštěstí na kartě zůstalo cca 80 použitelných fotek a z nich udělám výběr pro Severine. Opravné focení není možné kvůli termínu porodu. Ovšem čuměla jsem, jak tam týden před porodem hopsá po skalách a krotí dva malé kluky. Problém nakonec byl odhalen v podobě vadné karty a po výměně snad jede dál.
Počasí bohužel stojí za houby a je větší a větší zima. Tak snad nezačně ještě sněžit nebo tak něco. Já už chtěla začít s rekonstrukcí chaty. To bude taky dílo. Jejda jejda