Restovane kostky

Dlouho jsem si nezapsala žádný pokus z kuchyně. I když samozřejmě vařím stále, nebyl čas ani fotit ani vymýšlet nic nového.
V neděli jsem si tak nějak impulzivne nakrajela veprovou plec na větší kostky, prokořenila směsí a bylinkama a mrskla do rozpáleného oleje na hlubokou pánev. Na klasickou jsem si potom později dala bílé papriky a rajčata na větší kousky a nechala změknout. Maso je střídavě pod pokličkou, takže pustí poměrně dost vývaru. Ten jsem z větší části odlila, přidala k němu 2/3 rajčat a paprik a rozmixovala. Zbytek zeleniny jsem zamíchala do masa a přidala domácí bazalku. Všechno společně párkrát prohodit a hotovo. Maso se pak přelilo rozmixovanou omáčkou a rozdělilo na tři díly na oběd.
Podle hodnocení bylo hezky měkké.

Hyper víkend

je pondělí a já se právě zastavila. Konečně :-)
Od pátku se podařilo udělat strašná spousta věcí. Vyzvednout postel ve Scontu, nakoupit barvy a válečky v Obi, vyzvednout návštěvu, udělat jim prohlídku, vybalit velkou krabici co mi přišla (tescoma noze a okoli) a dát se do malování tmavé zdi. Tmavá zeď mi vadila už při první návštěvě. Netuším co je na tom, mít v ložnici temno. Jednak z toho nebude ložnice, takže barva fialovo hnědá zbytečně zmenšuje prostor a druhak se mi nelíííbííí. Takže jsem vzala z půdy zbytek nějaké světlé a dala se malým štětcem do malování celé zdi. Nechala jsem toho asi o půl třetí, protože už jsem chytala křeče do rukou.
V sobotu byl den velké brigády, protože nám přijeli pomoct manželé Petřinovi. A pomoc to byla veliká. Martin válečkoval hlavní plochy, my s Alenkou štetcem obtahovaly dveře a okna a Lukáš bojoval s pračkou. Nakonec jsme byli všichni úspěšní. Pračka stojí kde má a funguje, pokoje jsou vymalovány a ještě jsme měli skvělý oběd. Dokonce se podával na terase, takže byl oficiálně prvím jídlem vařením v naší kuchyni a prvním zahradním posezením.

Obě zvířata si udělala den po svém. Samíček si střídavě hrál s Larou a střídavě překážel nám. Lara byla nadšená ze sousedovic kočky a psa a většinu dopoledne se snažila procedit za nima skrz plot. Jak se blížil večer, stále častěji se oba chodili vtírat k nám a večer už prospali dole v obyváku.
Zcela neplánovaně jsem měla tu čest zkusit si řídit z obchodu Fiestu. Velikost super, ale nechtěla bych.
Večer ještě kluci složili postel, uklidila se část nepořádku po malování a začalo to tam vypadat jako u lidí.

V neděli pak šlo vyloženě o odpočinek ve formě nábytkové turistiky. Obešli jsme pár obchodů ve snaze najít noční stolky. To se sice nepovedlo, ale zase máme povlečení, prostěradlo a deky a v ložnici to vypadá skvěle. září na všechny strany. Prostěradlo jsem vybrala já a povlečení vybral Lukáš, bavlněný satén. Nakonec to tedy bude žluto oranžová kombinace. už se těším, až to vyzkoušíme.
Dodělal se také ateliér. Poslední zeď dostala meruňkovou barvu a přetřela jsem pro jistotu i ty žluté. komplet se uklidilo a prohlásil se úkol za splněný. Dva dny to necháme být, otevřela jsem všude ventilačky a pak se uvidí co dál. Do dovolené toho asi moc nestihneme.

Moc děkuju všem co nám pomáhají. I těm co nám radí. Bez vás by to bylo o polovinu méně zábavné.

                                    

Budeme malovat

Budeme malovat polovinu pokojů. Jmenovitě ložnici, pracovnu a časem snad chodbu a "atelier". Proč píšu atelier? Včera jsem si řekla, že to tam necháme zatím volné a budu si tam moct třeba fotit. Volná zeď se hodí vždycky.
Na akci Z je přihlášena brigáda ve složení ZuZu hlavní koordinátor, Martin silový element s životní zkušeností a Alenka zkušený provianťák a pojízdná lékárnička, která nás bude zachraňovat od smrti hladem a vyčerpáním. Do této komedie samozřejmě patří také barvonecitelný Lukáš, který bude bourat dveře a dvě psiska. Naštěstí je domek dostatečně velký. Psiska snad padnou za vlast na zahradě a nebudeme je muset odbarvovat.
Musím nakoupit barvy, valecky a vyrobit cepice. ty hlavne :-D Včera jsem lítala po OBI na Roztylech a nakupovala maskovací lepenky (to byla vubec story). Pracovnu uz mam krasne oblepenou. Zasuvky, vypinace i zdi kolem oken a vsechno. Futra dveri. Vsechno dokonale oblepene a na zemi zbytek platna z atelieru. druhou cast zakryvani podlahy uz jsem nestihla. V druhem pokoji jsem stihla akorat zasuvky a vypinace a kolem oken. pak jsem totalne mrtva odpadla na nafukovaci postel a usnula. Ale jen tak na patnact minut. Pak přišel Lukáš z práce.

Překvapivě jsem po včerejším maratonu míň unavená než jsem čekala. Tak uvidíme co dál. Každopádně už máme na domku pračku i sušičku a zítra bude i postel.

Zuby pohroma huby

Jak říkával Jára Cimrman. A taky že jo! V úterý večer jsem byla už tak docela vyřízená z cestě po 17 keších a pracovním procesu. A ještě jsem chtěla večer zkusit BMW 1 a kouknout na domek.
Nooo. Cestou tam se mi najednou uvolnil kousek stoličky a prostě si jen tak vypadnul. A teď tam mám díru a nemám čas s tím něco dělat. To je teda nadělení. Rozhodla jsem se odsunout řešení po dovolené. Teď není ani čas ani energie.
naštěstí se dál nic neděje a jíst můžu poměrně normálně. Naopak asi zhubnu, protože musím jíst pomalu a poloviční porce. Aby se mi to vešlo do pusy a nešlo to na ten zadní zub.

Je prý lepší vyhořet

... než se stěhovat.
Asi mi pomalinku začíná docházet, jak to autor myslel. Klíče nemáme ani týden a dostavuje se únava. Nejdeme na to úplně systematicky, ale to mi zase dává značnou svobodu v myšlenkách a všechno si musím zapisovat. Asi donesu na domeček sešit, ať máme kam psát poznámky a nákupní seznam.
Zatím tedy máme hotovo: světla v obyváku, koupené světla do kuchyně. Objednaná sedačka, objednaná postel. Přivezli jsme pračku (která se nevejde, ale řešíme to), objednali sušičku.
V pohotovosti už je smeták dovnitř, koště ven, twist mop na podlahy a kbelík. K tomu taky Jar, houbička, utěrka a ručník. V koupelnách obou je ručník a dokonce i sprcháč. Tedy můžeme už během práce i používat koupelny bez omezení.
O víkendu se podařilo posekat zahradu a já se teď chystám na malování. Velkou radost jsem si udělala základem do kuchyně. Někde na cestě teď mám sadu nožů Tescoma Home Profi, naběračku, obracečku a dva dárky v podobě tvořítka na led a minutky.
Z velkého nábytku už nám chybí vybrat jen skříně, stůl do kuchyně a židle k němu. Zbytek už jsou jen různé skřínky, noční stolečky a vybavení pracovny. A pak dva miliony drobností. koukám na nějaké deky, protože aktuální zůstávají v bytě.

Nejbližší úkoly teď jsou vyrobit jmenovku na schránku a načíst si něco o barvách a nachystat malování.

Jablko nepada daleko?

Tak to jsem asi vyhozena z vedlejsiho sadu. Jinak si nedokazu vysvetlit,ze se chovame zcela rozdilne.
Vikend u rodicu mi vzal spoustu energie.
Pohled na neskutecny binec a nulovou uctu k jidlu, cely dum plny kramu a veci po zemi a na dvore hejno nemocnych zvirat. Prisla jsem si jako castecny vinik. A zaroven jako pouhy pozorovatel,ktery nemuze delat vubec nic. Prvni reakce byla hodne silna. Sedela jsem na dvore a tekly mi slzy. Pohled na vystresovana zvirata a hnisave oci mi proste nemohl byt jedno. Cele mi to prislo jako zabery z televize,kdyz udelaji razii u nejakych cikanu. Jenze, kdyz si clovek uvedomi, ze tohle je realita a ziji v ni i deti, musi to zanechat silny dojem.
Jenze rozhodne negativni.
Kazda dalsi mistnost a kazde dalsi zjisteni to cele jen zhorsuji. A asi nejhorsi je skutecnost, ze je to obyvatelum snad uplne jedno. Strasne chci pomoct,ale tady neni jak. Chtela bych pro tatu neco udelat. Radka je mi ukradena. Jednak je vinikem situace a pak nejsme rodina z jineho duvodu, nez ze si vzala tatu. Ale neco takoveho podporovat nehodlam. Aby deti rostly jako drivi v lese, doma byl bordel a jidlo se varilo jen obcas? Zenska se ma starat a co da detem jako zaklad, to budou v zivote mit. Tata se trapi. Je v nemocnici uz strasne dlouho. Ted teda v sanatoriu, coz je o trochu lepsi, ale nuda. Nevydelava, nemuze pryc, nemuze zasahnout a asi ani nechce... Nevim. Jsem naštvaná, protože nemůžu nic dělat. Jsem naštvaná, protože si to beru za vinu a cítím, že bych měla něco dělat. Prostě kruh a nemá konec a začátek.

Většinu svého života jsem si myslela, že děti a manžel omezují život. Že není nic horšího a nic nemůže člověka víc zničit a degradovat na úplný spodek. Protože to je přece konec života jak ho známe. konec volnosti, aktivit a všeho co mám ráda.
jenže postupně zjištuju, že jsem prostě jen měla v životě špatné příklady a minimálně z 50% to tak není. Je to o lidech. A když se podívám na životní úroveň svých "rodičů", tak mám pocit, že jsem dospělejší než oni. Tedy dospělejší a samostatnější než Radka. Táta stojí stranou a vlastně je mi ho líto.

Svobodu totiž neomezuje nějaký papír nebo "spolužijící". Ale jen to co máme v hlavě.

Ukrajina magořina

Když jsem dostala možnost vybarvit si další část Evropy a ještě k tomu stovku keší na Slovensku, rozhodně jsem byla pro. Jednak se sešla opět zajímavá skupinka a jednak - UKRAJINA. tam se normálně nedostanu ani omylem.
Situace se měnila velmi rychle a plán se překopával několikrát. výsledné seskupení bylo Snorchl, paullow, Wabicek a ZuZu. a to vše v červené Felicii 1.3 od šnorchla. Už když jsme si dávali sraz u Lidlu na Hájích, přišlo mi auto takové zanedbané. Vzadu sto let stará deka kousavá, všude špinavé, okna zašvihaná... jako moje vozidlo by tak opravdu vypadat nemohlo. Každopádně jsme byli ujištěni, že auto je v pohodě (tohle slovo získalo nový rozměr. asi jako pohoda = snad se nezabijeme) a mohli jsme vyrazit. Už na startu jsme získali značnou sekeru, protože předtím nejaktivnější šnorchl dorazil pozdě.

Cesta docela šla. Jeli jsme na Brno, pak na Uherské Hradiště, Trenčín a dál. Občas se zastavilo na keš nebo pro benzín. Za hranicema se koupila známka na dálnici.
Svačina, kterou jsem vzala pro všechny na cestu, se celá snědla a v autě panovala dobrá nálada.
Před Popradem nám poprvé vyletěla teplota vody nezvykle vysoko. Zastavili jsme u motorestu a Paullow vytáhl rukavice a šel zjistit situaci. Tento okamžik jsem zaznamenala na video.

Jako jediná motoru neznalá ženská jsem mezitím fotila. A podařilo se mi ulovit opravdu vtipnou ovečku.

Ležela na poklopu od kanálu a vyhřívala se. zřejmě utekla z ohrady hned vedle. Pohladit se nenechala, ale nebála se.
v motorestu jsme nabrali vodu do chladiče a trochu si odpočinuli a protáhli nohy. Do auta zahučela celá flaška a motor se tímto považoval za opravený. Taky se tady zjistilo, že máme měsíc před technickou a vyjetý olej.
Některé věci jsou asi dědičné...



Cesta dál pokračovala ve znamení pískání motoru, slabého tahu do kopce a nízkou rychlostí. Všechny koně tohoto auta se rozutíkaly. Korunu jsme tomu nasadili asi i tím, že se na východním Slovensku použila místní benzínka přejmenovaná námi na Šanghaj. Do kopce to už nejelo 60km/h ale 30.
Motor se pohyboval v teplotách nad 100 stupnů neustále. Co mu výrazně pomohlo byl fakt, že po každém kopečku následoval delší sjezd. A tak se nám podařilo jezdit třeba 5km bez plynu na neutrál a teplotu srazit až na 70 stupňů.
Do cíle páteční cesty jsme se dostali kolem sedmé. Penzion Rouse působil už na první pohled dobře. Klidné místo, za plotem hypernova, centrum za rohem. u vchodu nám pomohli mladí Slováci, kteří si šli ven zapálit a sehnali nám majitele. K našemu nadšení byl pokoj super, dost místa, vlastní koupelna, sauna a bazén pod náma a wi-fi k tomu. Protože nám to nějak nechtělo chodit, šel to paullow rovnou opravit.
Večer patřil pěšímu výletu po městě. Bardejov je krásné historické místo s dochovalým opevněním.

Počasí bylo trochu snesitelnější a navíc jsem se stihla na hotelu osprchovat a převléct. Takže jsem si celou prohlídku města užila.

Na hotel jsme prisli az pozde v noci a druhý den ráno vyrazili na kesky. Bohužel problémy s autem pokračovaly.





Druhý den byla na programu Ukrajina a série u Presova. S vypetim vsech sil jsme se doplouzili asi padesátkou k hranicim Ukrajiny. Cesta zpet uz byla hodne náročná. Auto bylo pořád pomalejší a pomalejší. No a v kopci směrem na Dargovske bojisko prostě chcíplo. Začal se valit kouř a voda prskala na všechny strany. Za volantem byl zrovna Paullow, kterému ochlazování motoru docela šlo. Ale tohle už skoro urvalo ručičku, protože vyletěla až NAD červené pole ukazatele.

Začalo velké řešení co dál. Naštěstí měl Šnorchl v mobilu číslo na kačera z Košic a nějak se podařilo vytelefonovat asi po půl hodině autoservis za Košicema.
Než jsme se tam dostali, dali jsme cestou pár keší, sháněli olej a filtr a doplnili vodu do flašek u slovenského geokolegy doma.
Naprosto neskutečné shánění jsme zakončili asi 10km od Košic u místního automechanika. Takový týpek kolem padesátky, dvorek u domu plný rozebraných aut a hned nám naléval domácí pálenku. Protože řidiči nemohli a Wabiček se tomu vyhnul, rozhodla jsem se, že naši čest budu tedy hájit já. podle toho co znám z domova, nenapít se by byla poměrně urážka. Tak padl první panáček višnovice a druhý a třetí a pak jsem to přestala počítat. podstatné je, že jsem pak na několik dalších keší šla hodně vychechtaná. Ovšem auto nějak opět začalo zlobit. Docela rychle se rozhodlo, že takhle to dál nejde. Stopla jsem snahy o přespávání a jiné šílenosti a prostě jsme běželi na vlakovou stanici a vnutili se na autovlak. i když už se to nemělo. Ale kdo by odolal upocené, urousané, lehce přiopilé české kačerce :-D

Když jsme se zbavili Snorchla a auta, bylo nám docela hezky. Běželi jsme na autobus, ukecali si místa v autobuse Student agency do Prešova. A pak z Prešova do Bardejova. Pak pěšky na hotel a DO BAZÉNU !!!
Druhý den ráno jsme se probudili už po páté ráno. Sbalili věci, trochu po sobě porovnali pokoj a vyrazili do Hypernovy, která otvírala v sedm. Tam jsme vzali základní jídlo na cestu a autobusem odjeli opět do Prešova. Tou dobou už bylo pěkné vedro, takže 14 keší v Prešově byla hodně drsná procházka.

Když mluvím o drsných věcech. Cesta autobusem taky nebyla zrovna pohodička. Začátek šel. V autobuse bylo volno, klimoška, kafe.
Jenže postupně nám začalo hrabat. Teplota stoupala a nálada klesala. Viděli jsme čtyři filmy, dali si dvě kafe, sušené maso a parenicu s houskama.

Bylo to strašný, ale zvládli jsme to.