Portugalsko

Už ani nevím jak to vzniklo, ale bylo to asi před dvěma lety. Někde jsem prohlásila, že do třiceti budu mít vybarvenou mapu Evropy a na každém kontinentu jednu keš. Vypadalo to celkem troufale, ale ono to pomalu jde. Mám Evropu, Ameriku, Asii a chybí mi už jen Afrika, což je pohoda. Nějaký týden last minute Maroko nebo Egypt. Austrálii jsem vynechala. třeba jednou za hodně dlouho, ale udělila jsem si výjimku. Je totiž děsně daleko a nemělo by cenu vyrazit tam na týden a zase měsíc jen tak volna nemám.

Ze západní Evropy mi po akci "výlet s rodinou" už chybělo jen Portugalsko (a Benelux). Na podzim jsem měla letět do Izraele, ale protože nám letecká společnost zrušila letenky, vybrala jsem si místo nich právě Lisabon. Rada pro budoucí cestovatele. Praha-Milán Malpensa a pak Lisabon. Vyjde to asi na polovičku co nákup letenky Praha-Lisabon.
Je fakt, že čekací doby jsou trochu masakr, ale pokud si výplaty ceníte víc než asi šesti hodin svého života, je to dobrá volba. Při pěkném počasí se totiž dá stihnout i prohlídka Milána  (16 euro zpáteční shuttle bus z centra až na terminál). Jenže počasí dobré nebylo a tak se ty stejné peníze vrazily do noclehu v letištním hotelu.

Ale nepředbíhejme.
Odlet z Prahy v pohodě, přistání v Itálii dobrý. Malpensa je pidi letiště a nabídka čehokoliv je tu nedostatečná. Takže třeba oběd jsem vyřešila po italsku - pizza margarita. A byla skvělá. Trocha nudy a potloukání se po pár krámcích a letělo se dál. Na tu delší cestu jsme měli štěstí a byla nám přidělena první řada. Takže prostor na nohy i na zavazadlo. I když ten batoh co je povolený se vejde všude. Kus cesty jsem spala, pak si četla a nějak zabíjela čas. A pak konečně Lisabon.
Hned na letišti jsem zamluvila auto, aby se nemusela řešit doprava... a na místě nám řekli, že Firefly byla zrušena. Skvělý. trochu šok. Naštěstí o peníze jsem nepřišla. Převzala to jiná společnost, ale taky pěkný svině, protože nás nechali doplatit pojistku navíc a jestě mi blokli všechno na kartě.
Všechno dobře dopadlo a dojeli jsme k hotelu. Parkování a vůbec doprava v Lisabonu tragédie. Kolony, placené zóny, milion aut. Lidi praštění a celkem neochotní, pravidla provozu buď nemají nebo na hlavu. Jejich systém jízdy na kruhovém objezdu bude paullowa budit ze sna ještě do Vánoc.

Hotel bych nazvala spíš studentskou kolejí. Společná kuchyň a koupelna pro celé patro a pokojíčky s postelema. Komplet Ikea style. Snídaně jsem se bála, ale nakonec jsem byla spokojená. Byly lívanečky s marmeládou jahodovou a bílý chleba s máslem a sýrem. a k tomu lupínky a černý čaj. Celkem nám to vystačilo až tak do tří hodin. To jsme potkali Lidl a koupili si čerstvé křupavoučké pečivo s rozpečeným sýrem a rajčetem. To byla mňamka.

Počasí byla jedna katastrofa. Vyskakování a naskakování z auta během deště a silného poryvu větru není nic moc. Sedět v mokré mikině ještě míň. Takže občasná chvilka modrého centimetru na obloze byla vítaná. Ale pořád chvála bohu za auto, protože pěšky to by bylo strašný.

Druhý den jsme vyrazily přes místní hlavní atrakci - most přes řeku Tajo - směrem na další kešovací sérii. Ta byla dost drsná. Nějaký slum nebo zemědělská oblast křížená s cikánama. Těžko říct. Prostě mazec. Cesta polňačka, všude hluboké kaluže, bahno bylo až na kapotě. Kešky mokré, rozbité, pohozené v křoví. Dokonce jsem našla i mrtvého hada, bleee. Počasí vytrvale nic moc, ale pořád kolem 18 stupňů. Když jsme se blížili k oceánu, udělalo se hezky. A tak jsem zavelela změnu směru a vlastně úplnou náhodou nás tak dovedla na luxusní pláž. Dlouhá, široká, krásná. Hned u ní byla zátoka a tam asi dvacet windsurfařů a kitesurfařů pokoušelo vítr v zádech na vodě.
Neodolala jsem a musela do vody alespoň kousek. Ona nakonec stejně přišla veliká vlna a odohila mě až po pas a namočila mi mobil v kapse. Bylo to parádní. Sbírali jsme mušle, koukali na obří vlny a chytali sluníčko. Asi za půl hodiny bylo po sluníčku a zase jsme mazali honem do auta a dál.
Zbytek doby kdy bylo světlo jsme přes pár keší vyjeli zpět do Lisabonu. Sehnali opět místečko na parkování a vyrazili do města pěšky. Na památky, nějakou kešku a vyfotit si taky něco z centra města. A kdo by to byl řekl, pršelo...
Úplně ošoupané podrážky z kopcovatého terénu a s chřipkou na cestě jsme dorazili na hotel až v noci a okamžitě padli za vlast. Je to taky první noc, kdy jsem byla schopná normálně spát aniž bych měla v háji záda a budila se každou chvilku a tak obecně blbě spala. Dali jsme si poslední snídani, nabalili věci do auta a pomalu vyrazili směr letiště.
Na Letiště jsme dojeli katastrofálně brzo. Ani obcházení pěšky okolních kešek nezabralo požadovaný čas. Pořád jsme si říkali, jak si hezky prohlédneme ten krásný terminál co nás zaujal při příletu. Jak si pokoupíme a tak. Nečekaně nastalo rozuzlení situace. Náš let odlétal z jiného terminálu. přejeli jsme tedy autobusem s asi čtyřhodinovým předstihem a prošli kontolou, kde už není cesty zpět. Až pak jsme zjistili, že v tomto terminálu není NIC. teda je. Mekáč, duty free mini verze a nějaký shop s krávou ve vchodu s kravinkama a kafe. A -to-bylo-jako-fakt-uplne-vsechno-dohajeprace!!!! Dokážete si představit několik hodin sezení na lavičkách a čumění na místní zábavní TV s nějakým úchylným pořadem? A ještě se začaly letadla opožďovat a posouvat odlety. no SAKRA!

Naštěstí to dopadlo dobře. Odletěli jsme, přežili jsme velmi náročné a tvrdé přistání v Itálii doprovázené ječením pasažérů a nadskakováním letadla ve vzduchu a v tom nepředstavitelném hurikánu našli i hotel. Oblečení bylo promoklé během dvou vteřin, foukal silný vítr a byla proti Portugalsku neskutečná zima.Nutně jsem potřebovala večeři a co může být lepšího než lasagne v Miláně? Tak dobré a skvěle udělané jsem nikdy nikde neměla. Ani podobné. Naprostá lahoda.
Druhý den ráno jsme se shodli, že snídaně nic moc. Všechno přeslazené a nějak divné. Ale lepší jak drátem do oka. Na letišti v Praze jsem v poslední minutě rozmlátila pečlivě vybraný dárek z Milána pro tátu. střepy a alkohol všude kolem a já nasraná jak mraky.
Celé to zní negativně??? Ale ne, bylo to moc fajn a osvěžující. A mám vybarvené vzdálené Portugalsko!

Co se stihlo v listopadu

už bych vážně chtěla stíhat zase normálně blogovat jako dřív. Tohle měsíční shrnutí je sice dobré, ale nebyl to původní smysl blogu.

Takže: 1.listopadu Diwali na Novodvorské. Tradiční akce s indickou komunitou na oslavu svátku světel. Narozdíl od Holi už jsem i mohla tancovat. Neměla jsem z toho úplně radost, ale nakonec jsme vymysleli fakt dobrý program plný rekvizit a bavili se. Akorát Miník dostal zásah nějakým ohňostrojem a byl celý zasraný od popílku a toho co z těch rachejtlí padá. Protože jsem zaparkovala strašně nadšeně hned naproti kulturáku a přesně tím směrem pak večer vypálili rakety. no jo no

Hned další sobotu 8.11 jsem fotila od rána až do večera. Nejdřív zakázku v hotelu na Andělu a pak Open stage a Galashow Orient Connection v divadle U Hasičů. Tam jsem byla skoro do půlnoci. Domů jsem se snažila neusínat za volantem a mžourala jsem do mlhy kolem. Protože v noci nebylo přes tu bílou vidět na krok. Dokonalá kombinace, ale dala jsem to. Nakonec to byl celkem finančně úspěšný víkend. V neděli se mi teda nechtělo ani z postele.

Ve středu 12.11 jsem odletěla do Lisabonu a tomu bych ráda nechala samostatný příspěvek.
Teď bojuju s nakupováním jízdenky na vlak, protože se všem zhroutily systémy a nic nefunguje. a to bych se měla za dva dny dopravit do Olomouce.... jsem teda zvědavá.

Shrnutí října

revoluce se nekonala :D

4.října - tanečky. To jsme měli vystoupení na Čakovickém posvícení a taky jsem tam byla se stánkem. Strašlivé, zima byla, nic se nevydělalo.... prostě nepovedená akce. I když vystoupení ok a koupila jsem si tam parfém do obyváku. A nebylo to úplně zadarmo, což se vždycky hodí.

10.října - Vysočina. Vezla jsem Vendulku do Polné, první velký výlet Mini za hranice Středočeského kraje. Často to dělat nebudem, ale nějaká keš padla a bylo nádherné podzimní počasí.

18.října - Pardubice. Vystoupení s Garam Masalou na show v divadle Exil. zvláštní místo :D Ale mělo to svůj smysl. Díky tomu, že jsem se nakonec odhodlala fotit a postnula to na web, dostala jsem další práci a to dokonce zaplacenou, takže úspěch. Navíc to bylo moc hezké a viděla jsem zase nové tváře.

25.října - Praha show. Fotila jsem pro Dailu její výroční celovečerní představení s několika hosty. Plné krásných kostýmů a doplňků. Dokonce se mi podařilo zaparkovat přímo před divadlem. nádhera.

26-28.října - Olomouc. Lukáš měl dovolenou a já mám volné ty pondělky, tak jsme mohli vyrazit do Olomouce. Zašli jsme s babičkou a dědou na oběd, na bowling (to napadlo dědu) a druhý den na barák na celé odpoledne. Lukáš sice trochu vrčel, protože je tam nerad, ale tak co nadělám. Je to tam teď všelijaké. Pro moji povahu a styl života asi nepochopitelné...
hned den potom odletěla Veronika do Indie, takže jsem v práci i v pondělí

A na Halloween jsem si nachystala opravdu program. Focení v Ganze kolovky s úplně nováčkama před objektivem. Ale byla to zábava. I když v mém případě až po dvou nalgesinech. Nějak mi není poslední dny úplně stoprocentně.