Natáčení reklamy

19.5. jsem se dostala k zajímavé aktivitě, tedy natáčení reklamy pro americkou produkci. Už jsme zajišťovali focení reklam, módní přehlídky, různé firemní večírky. Oblékala jsem osobně ředitele pražského Hiltonu i účinkující videoklipů. Vlastně kdokoliv potřebuje v Praze orientální cokoliv, jde za náma.
Původně to vypadalo, že budu muset vstávat asi ve dvě ráno a pojede se nějak od východu slunce. Naštěstí jsem nakonec vstávala asi o půl páté. To je taky vražda, protože před osmou nepremávám. Ale na místě jsem byla včas a relativně v jednom kuse.

Práce byla poměrně jasná a jednoduchá. Obléct kompletně komparz do indických hader. Jediný jejich účel bylo čekat na vlak. Vlak nedorazil. Zato se asi stokrát vylila voda z kyblíku, padaly kufry z nástupiště, přišla kráva, vypilo se spoustu kafe a furt se něco lehce přerovnávalo. Byla strašná zima. Teda nám ze štábu ne, ale lidem před kamerou jo.

Belgie/Luxembourg

Můj první zcela samostatný výlet bez nikoho a bez ničí pomoci nebo zásahu. Jen já a kabelka.
Vyrazila jsem v pátek kolem poledne. Na pražském letišti mám teď skvělou novinku, VIP kartu do salonku a pro soukromou bezpečnostní kontrolu. Cesta letadlem se tak stává naprosto bezkontaktní s hordou lidí co stojí a čumí a překáží a tak. Dala jsem si kafe a svačinku, prošla rámem a pak už jen směr letadlo. Bez front, bez lidí. Značka ideál. Akorát jsem kvůli tomu jela "slušně" oblečená v dlouhé černé sukni a halence a to se mi pak pekelně vymstilo.
Letěla jsem s Ryanair a do Charleroi je to kousek. Než se prošlo letadlem s nabídkou všeho možného k prodeji, už jsme klesali nad Belgií. Letiště pro nízkonákladové lety je velmi malé. Ale má zajímavé okolí. Prošla jsem si kolem několik keší, takže jsem docela dost viděla. Speciálně vidět musíte hřbitov navazující na letištní areál. Je to neskutečně morbidní a silné místo.
Přímo od haly odjíždí autobusy a je tam veliké parkoviště plus půjčovny. Autobusem se dá dostat do Bruselu nebo do několika dalších destinací. Já jsem jela vybarvovat, takže jsem si koupila lístek do Lucemburska. Cesta trvala nějak dvě hodiny. Autobus pohodlný, zabrala jsem si hned první sedačku pro sebe a kabelku. Něco po desáté už jsme byli na místě a hotel jsem si bookla hned naproti zastávce. Autobus zastavuje před Hlavním nádraží, takže není problém dostat se kamkoliv. Hotel Empire celkem ok, poměr ceny vzhledem k poloze by odpovídal. Teda ale ta koupelna jak v paneláku a pokojíček kumbálek s jedním oknem do rušné ulice. Ovšem po tolika cestování jsem prostě padla a spala.
Ráno jsem totiž vstávala v šest. Chvilku jsem se přesvědčovala, že jsem magor. Ale když v devět už jsem zase musela z hotelu pomalu vyrazit na bus, jinak to nešlo. Mezi půlsedmou a osmou jsem tedy prošla centrum města a dala si pár keší. Všude byl naprostý klid. Až na pár aut úplně mrtvo. Bylo asi tak pět stupňů nad nulou, takže jsem klepala kosu. Naštěstí hotel neměl problém s teplou vodou, takže jsem rozmrzla ve sprše a mohla jít na snídani. Nabídka je klasická, nic extra. Ale najíst se tady rozhodně dá. Bohužel není možnost objednat si třeba nějaké teplé věci jako vajíčka nebo omeletu. Sbalila jsem si jeden babybel do kapsy na cestu a přišla na něj až v Praze. Naštěstí tyhle sýry vydrží všechno.
Jak jsem psala na začátku, tuhle tour jsem jela v dlouhé sukni a odpovídajících botách. Takže jsem si zmasakrovala nohy a ráno ještě sháněla v bolestech drogérii nebo shop kde mají silonky. Našla jsem za dvě eura :) Příště se na to zaměřím.
Cesta zpět na letiště byla teda o poznání otravnější. Autobus už nejel přímo, ale nabíral cestou v několika zastávkách lidi. Všem to trvalo, dohadovali se, že chtějí tašky nahoře a ne dole. Řidič zase říkal, že musí zůstat v prostoru pro zavazadla... no klasika. Korunu tomu nasadila ženská co přiběhla pozdě, řešila kufr co nejde zavřít a pak se zjistilo, že nemá jízdenku. Chtělo se mi ji zavraždit. Ještě měla snahu si sednout za mnou a strašně smrděla! No nasadila jsem svůj nejmrazivější pohled a odešla jinam. Pak telefonovala tak nahlas, že si od ní spolucestující odsedla taky. Naštěstí to bylo už na poslední zastávce a tak autobus dorazil na letiště včas.
Tam už jen pokoupit dárky, dát si kafe s výhledem na ranvej a domů.

Rozhledna Špulka

Co je nejlepší na volných pondělcích?
Že můžu svobodně dělat co potřebuju, jezdit s Mini na výlety nebo stihnu dodělat práci doma aniž bych musela šílet po nocích. Tentokrát měl volno i Lukáš a protože bylo krásně a měli jsme nějak výjimečně aktivní náladu, našla jsem na netu nově otevřenou rozhlednu kousek od Benešova.

Zaparkuje se dole v obci, kde je dokonce i šipka směr určené parkoviště. A potom po "Ptačí stezce" pěšky polem a lesem. Ptačí stezka je několik zastavení, kde poznáváte ptáčky a jsou tam o nich informace. Mimo to je cestou taky několik atrakcí pro děti i dospělé. Jednak sochy a infotabule. A potom třeba obří Člověče, nezlob se! nebo lovení dřevěných ryb háčkem, jezírko plné opravdických žab, koně v ohradě a lana na lezení pro děti. Všechno jsme si poctivě vyzkoušeli a doufám, že to tady vydrží.
Pro kačery je podstatná informace, že se cestou dají ulovit dvě kešky.
Rozhledna je otevřená pořád, o víkendech pod ní koupíte i nějaké drobnosti ve stánku. 
Schody jsou klasicky průhledné až dolů, takže jedinci slabší povahy zůstávají pod rozhlednou a můžou si přečíst na infocedulích o všech vesnicích v okolí. Nebo si zkontrolovat facebook. Na místě je totiž zcela funkční wi-fi a je zdarma bez přihlašování. Co jsem musela ocenit je upravenost a funkčnost celé stezky a toaleta kousek od rozhledny v bezvadnem stavu. Palec nahoru a jen tak dal.

Alenka má Mariku

Nechce se tomu ani věřit, že už jsem byla podruhé v Motole. Ale první prcek byl právě přijatý do školky a druhé mimčo je na světě. Člověk by chtěl říct, že je to malé droboučké stvoření. Ale teda ona je docela velká :-)
Tak jsem je rovnou nafotila a taky se u toho podívala na nové stanice metra. Ta konečná není ve finále špatná. Rovnou u dveří.

Lukáš byl během toho otevírat na Kampě zámečky a měl z toho velikou radost.

nejen Mini-golf

Devátého května se nám nechtělo vstávat. Návrat z koncertu byl sice překvapivě rychlý, ale i tak se šlo spát někdy ve dvě ráno. Dopoledne jsme tedy proflákali a línou náladu ještě posílili obědem v KOBE. Mimochodem skvělé místo, když si chcete dát něco lepšího a zároveň se pocourat na Chodově a zaparkovat zdarma až u vchodu. Rozhodně parkujte na střeše. Jinde to není zábava.

Jenže jsem si říkala, že škoda dne a chtělo by to nějakou akci. Po krátké debatě vyhrál minigolf. A aby to bylo zajímavější, tak rovnou UV minigolf. Tuto atrakci najdete v obchodním centru Nové Butovice. Je tedy dostupný i MHD a dá se spojit třeba s nákupem nebo cestou do fitka.
Protihráče nám tentokrát dělali Dpman s Barčou, kteří si přinesli vlastní hole a trochu nás tím vyděsili. Bylo totiž hned jasné, že to umí. Hra probíhala poměrně vyrovnaně. V prostoru jsou místa kde se dá s sebou stěhovat pití a kde odložit věci. Takže člověk neřeší moc věcí a málo rukou. Vítězem se stal samozřejmě DPman a já jsem si nechala poslední místo. Naštěstí ne o moc, ale jo.

Protože zábava tak hezky fungovala, pokračovali jsme na výstavu dole v galerii. Ta je spíš pro děti, ale poznávali jsme vlajky, zkoušeli vázat uzly a kravatu. Nebo tkaničky od tenisek kleštěma a podobně. A co s tak dobře načatým večerem? Co třeba první letošní grilování na zahradě? Sice byla tma, pršelo a Lukáš jel pro bombu s plynem až na konec Prahy, ale bylo to zábavný. Udělala jsem salát, rozpekly se housky, ogriloval se burger a sýr, povídalo se... Jen příště by mohlo být tepleji

Nohavica Konopiště

Ještě nikdy jsem nebyla v přírodním amfiteátru na Konopišti. Já nebyla ani vevnitř v hradu. Akorát kolem rybníka a taky jsem v tom rybníce plavala s botama na nohách na ostrůvek pro kešku. Teď je rybník vypuštěný a kulturní referent Lukáš sehnal lístky na zahájení folkového festivalu. Nene, nestal se ze mě tramp. Ale to zahájení byl koncert Jarka Nohavici (a předkapely Semtex).

Všude bylo strašného lidu. Jen parkování byla akce na půl hodiny, potom se dostat nahoru k areálu. Prodrat se skrz postávající skupinky, čekající ve frontě na pivo a párek. A pak se nechat okroužkovat oranžovou páskou s nápisem NOHAVICA 8.5.
Na lavičkách nebylo možno sehnat místo. Všechno zabrané dekama, bundama a hlídačema co čekali na tu skupinku s tím pivem. Ale nám to nevadilo, na louce je taky dost místa, výhled dobrý a ještě si člověk udělá pohodlí.
Organizaci akce hodnotím jako zdařilou. První plusový bod - točená Kofola a velká obrazovka vedle pódia. Další pozitiva - skvělá zelňačka ve stánku, slušné ceny i chuť všech jídel, možnost odcházet si ke stánkům s občerstvením a zase zpět vchodem pro už okroužkované. To se hodilo, protože jsem dělala donáškový servis a hopsala jsem pro pití nebo pro jídlo vždycky jak došlo. Co bylo mínus, tak neskutečný počet kuřáků debilů, překvapivé množství opravdu malých dětí (program končil pozdě v noci) a pak totálně vypatlaná matka co dorazila jako poslední, nasrala se přesně do malého prostoru mezi dekama s kočárkem a začala hnízdit. Je to hnusný, ale přes její zadek by nebylo nic vidět ani kdyby stála na místě. Ale ona furt rotovala kolem. Než mimino nakrmila, převlíkla, usadila sebe a usadila manžela ještě větších rozměrů, bylo už celé okolí slušně nevrlé a trvat to ještě chvilku, asi ji vykážou na okraj louky. Pořadatelé teda z pódia vyslovili prosbu a tolerování okolí a nekouření a podobně. Ale nevím jak moc to zabralo.
Koncert byl fajn, neměla jsem dojem toho pravého kotle, byla jsem moc daleko. Ale zazpívala jsem si, koukala u toho na hvězdy, schovávala se pod spacák a říkala si, že to kempování má něco do sebe. Třeba vyjedeme nakonec i pod stan. Jen neumím na kytaru, tak leda až někoho seženu s náma.

Segway Klánovice

Den jako malovaný, volno i když je pátek, program až večer.. tak to chce vyrazit ven!
Další z našich doporučených vycházek (zároveň otestováno jako trasa pro segway) je tentokrát Klánovický les. Pro kačery je to série keší "Cesta po zelenobílé". V týdnu pršelo, takže cesta byla chvilkama rozmáčená a plná bahna. To bylo něco pro segway, myšleno samozřejmě ironicky. Ale všechno se dá obejít a celou trasu hodnotím jako super.
Potkali jsme lidi jen na hlavní, jinak klídeček. Takže jsem si mohla i trochu užít výhledů po lese a příjemného dopoledne, aniž bych řešila poznámky a pohledy kolemjdoucích.

Rekonstrukce chaty díl III.

Jsem ráda, když věci fungují. Třeba u psaní toho příspěvku se vztekám, že jsem se ještě pořád nedonutila reklamovat noťas. Proto se musím k některým slovům vracet a opravovat je. Seká se mi totiž klávesnice.

<---- Lukášův nový kámoš :-)
Ale zpět k tématu. Věříte, že když si pošlete do vesmíru správně formulovanou objednávku, vesmír vám ji splní? Funguje mi to celý život. Někdo tomu říká štěstí nebo náhoda, ale hlavně to funguje. Takhle se mi podařilo sehnat přes řadu podobných "náhod" a setkání řemeslníky, kteří vypadají pracovitě a spolehlivě. Tak snad jim to vydrží o konce. Potom ráda předám kontakt.
Než se ale mohli pustit do práce, musela se chata vystěhovat. Prvního května je svátek práce, ideální den. S nábytkem od plísně problém nebyl. Jel nám pomoct Cenki a kluci si to zvládli odnosit. Já jsem si vzala na starost ty menší věci. Neskutečné množství "drobností" co se nakonec ani nevešly na vlek. U čeho probíhaly hádky? Tak předně mrtvoly. Odmítám sdílet prostor s přehlídkou zbytků a kostí v podobě paroží srnců nebo rovnou useknuté hlavy s děsivým výrazem. Když navíc žádného z těchto tvorů nezavraždil nikdo z nás (trofej) nebo našich nejbližších (vzpomínka na dědu myslivce). Jediný nebožák, který šel do popelnice celkem bez boje, byl Karel (nebo jak ho pojmenovala Alenka). Což byl úhoř pověšený na zdi vedle postele kde spala a tak si vytvořili bližší vztahy :-)

Každopádně po této brigádě v pondělí nastoupili odborníci a podle nedávné kontroly fakt něco dělají. Držím si palce, aby to tentokrát klaplo, protože minulá parta to tam zanechala nedokončené. Já už si můžu pomalu vymýšlet, jakou barvu budou mít nové záclonky v oknech...

Garam Masala show

Divadlo Bez Hranic v sobotu 25.dubna 2015
Dlouho očekávaná akce, která se obešla bez sponzorů, bez externího zásahu a svépomocí. Nějak pořád nedokážu napsat nic co bych chtěla pustit ven a dalo by se to číst. Příprava byla náročná, dlouhá a plná stresu. Do toho nám udělalo čáru přes rozpočet Holi, protože se muselo rychle nacvičovat na něj. Kolem a kolem, ufff.

Ani nemám pocit, že bych to chtěla absolvovat znova na stejné pozici. A bohužel mi události a úkoly posledních týdnů nějak přenastavily hodnoty a na tancování energie nezbývá. Tak nevím co dodat. Asi budu překopávat dosavadní režim, protože chodit domů denně hotová a padnout, to se nedá. Vyrazím v devět a přijdu v noci. Mezitím jsem někde fuč. Jak do toho stíhat ještě Lukáše a domácnost netuším. Teda tuším, ale dlouhodobě to udržet nelze.
To jsem ale odbočila.
Show proběhla podle plánu. Kromě dvou pádů (jednou Terka do zákulisí a jednou Peta skoro do lidí) a titěrných detailů. Bylo mi líto, že nejsem radši fotograf :-)  Přesně bych věděla odkud co fotit.