Proc to delat jednoduse...

...když to jde i složitě. Aneb když je něco moc dokonalé, je to vesměs bouda.

Nebojte se, nic tak zásadního se nestalo. Jen se naše stěhování a si o měsíc až dva protáhne oproti původnímu plánu. A za sebe musím říct, že je to škoda, ale přežiju to. A kde je problém? No jednak není původní majitel s majitelkou rozvedený a tedy je potřeba počkat. No a za druhé se musí vyřešit papírování a pak ta nejlepší část VYBAVOVÁNÍ prostoru.

První věc je postel a sedačka a stůl. Sice se říká, kdo má židli - bydlí, ale v našem životě se zatím židle ukázala jako věc, která jde nahradit.
STŮL : Stůl nahradit nelze. Někam si ten talířek s večeří člověk dát musí.
POSTEL: Tak tady je to jasné. Spát ve spacáku na koberci je sice vtipné, ale jen o víkendu u kamarádů na kalbě.
SEDAČKA: Sice to vypadá jako nepotřebná věc, ale není. Taky proto, že obývací pokoj spojený s kuchyní by vypadal jako tělocvična. Jen tam postavit do rohu branky.
OSVĚTLENÍ: poslední položka v nákupním seznamu první vlny je světlo. osvětlení je maximálně důležité a hodně na něm závisí budoucí podoba a nálada pokoje. Takže určitě budeme hodně bojovat s tím.

Co nemusíme řešit: podlahy, koupelny (kromě zrcadla), žaluzie, dveře, zahradu a dvorek. V základu nemusíme ani malovat, ale já bych docela ráda po všech změnách vymalovala. Protože jestli se bude něco předělávat se světlem, tak tam nechci fleky. taky to bude víc vonět novotou a zcela otevřeně... ty zdi mají trochu fleky už teď.

A kdyby nám alespoň trochu vyšlo počasí, tak na terasu nějaký hezký zahradní set. Ať se pořádně využije.

Sting v Praze

poprvé v životě na opravdu velkém koncertě a podruhé v životě v O2 arene. A hned na takovou pecku jako je turné Stinga na oslavu výrocí. Tedy mel hrát ty největší hity. Přiznám se, že polovičku jsem neznala, ale zbytek mi něco říkal a tři až čtyři jsou fakt srdcovka.
A atmosféra v arene byla dokonala. Tancilo se, tleskalo a kraval byl ohlusujici. Na konci jsme posledni asi tri pisnicky stali a pařili. Bomba

Den prahy 7

Nedělní odpoledne patřilo programu ve Stromovce. Protože byla sobota dost výživná a nedělní oběd zklamání, doplazila jsem se poměrně vyčerpaná a s žaludkem na vodě. Nevěděla jsem, jestli budu zvracet nebo jestli neomdlim behem vystoupení. naštěstí jsem to zvládla nakonec nějak všechno.
Přišla jsem po dlouhé době pozdě. to se mi zase tak často nestává. V sobotu jsem byla naopak první.

Doprovod mi tentokrát dělal i Lukáš, takže jsem se nevláčela s kufrem MHD a měl kdo fotit. vystoupení bylo krátké, každá jednu písničku sama a jednu společně a pak JustJhoom ukázka. Protože nebyl nikdo kdo by nás uvedl, tak jsem dostala do ruky mikrofon ja a uváděla se sama. lidí moc nebylo, spíš se tak různě trousili po okolí. Ale zájem byl, zastavovali se a koukali.

Po vystoupení jsem si zkusila ještě střelbu z luku a dokázala si, že zatím je lepší chodit nakupovat. ze tří střel jsem terč trefila jednou. Ale asi bych se to naučila časem.
Protože Vendula jela hned vlakem domů, doprovodila jsem ji na nádraží a sama to vzala taky vlakem domů.

dokonce koukam, ze za mnou stoji i kameraman. No asi jsem byla neprehlednutelna s tim detskym lukem.

sobotni maraton

Ze bude cerven pomerne narocny jsem vedela uz na zacatku mesice. Ale necekala jsem toho tolik. Po trech dnech aktivit a hledani domu a patecnimu rozhodnuti nasledovala tanecni sobota. Tedy cele odpoledne vystoupeni na Janackove nabrezi u Vltavy v ramci festivalu United Islands. Ze to bude placani se na asfaltu jsme vedeli uz z minuleho roku. Ale letosni balancovani na rozpalene plose mezi toitoi prekonalo nase predstavy. Prvni choreografii jsem totalne zapomnela,protoze jsem mohla myslet jen na tu bolest. Nohy znicene, cerne od silnice, spalene od tekuteho asfaltu. Dal uz jedine v piskotech. Nejsem magor, abych si znicila chodila zdarma.

 S touhle slečnou jsem se musela vyfotit. Stála tam jako socha bez hnutí snad hodinu. To byla dobrá.













A kdyz jsme u tech pracovnich podminek... Satna!

Jako obvykle (a netyka se to jen teto akce) NENI. Tedy je, parodie na satnu. Nemam nic proti latkovemu stanu, ktery tvori par prehozu. Ale predpokladam, ze satna pro 10 lidi bude vetsi nez 2m ctverecni a bude mit alespon nejakou rohozku na zemi. Nejsem zrovna unesena ze skutecnosti, ze musim hazet flitrovane saty na zem a slape mi po nich nekdo v botach.

Celou tuhle aktivitu beru jako reklamni flash mob. A nic vic. Jinak bych mozna nebyla tak v pohode.

Ovsem zabava byla. To zase jo. Nafotila jsem asi 200 fotek a holky kurzistky vypadaly docela spokojene.

Trochu to teplo no... ale dalo se. Docela jsme se namakaly na Just Jhoom. Jelo se to snad sestkrat a k tomu minikurz pokazde. Druhý den jsem měla co dělat vstát.
Ono to vypada strašně jednoduše, ale dělejte to celé odpoledne :-)

Následovala neuvěřitelná akce na Vyšehradě. Focení s Vendy v pracovních oděvech. takže jsem vyfasovala montérky 38 v zelené barvě, červenou přilbu a pracovní rukavice a fotilo se. Zjistili jsme, že nevíme jak se vlastně pózuje v monterkach. Tak to dopadlo asi takto

A večer oslava trojech narozenin a indická večere u Ondry doma. Taky paráda.

Budeme se stěhovat

Tak to vyšlo. Budeme mit domecek, skolka i skola, rybniky, pole... Budeme mit zahradku, terasu, krb. Lukas je nadseny z garaze. Jakmile budeme mit klice, zacnu dokumentovat tvorbu domacnosti :D tesim se. sice je to dal, ale zase toho mista... a budeme mit zahradni domek. Nemuzu se dockat.

Hnízdění

Kdyby mi před rokem někdo řekl, že budu řešit bydlení a budu se chtít vázat na jedno místo, tak se asi docela zasměju. A mohl by ještě pokračovat třeba na téma děti a dům a rodina a tak... nevěřila bych mu vůbec nic. Protože jsem měla svoje plány, cesty a sny.
Sny mám pořád. pořád miluju cestování, kamarády, zážitky a adrenalin. Jen se někde něco stalo a najednou koukám po domech, hračkách, vybavení bytu a nechávám se nějak volně nakazit od okolních kamarádek s kočárkem. Nikdy nebudu (doufám) šílená matka. Což je terminus technikus a označuje určitý soubor chování domácí slepice. Pořád se vidím jako nadšený cestovatel a objevitel. Ale najednou si představuju, jak by to bavilo děti. jak by nadšeně se mnou jezdily na kolotoče a na chatu stavět stan. Jak bych je posílala na tábor a jak by se dalo jezdit na vodu a na výlety. Že bych je naučila hledat kešky a šila bych na ně kalhoty na gumu s dvojtými koleny. A mohla konečně dělat pokusy s vařením i sladkých věcí a vychovávat po svém.
To se tak člověk jednou probudí a najednou si říká, že by to i zvládnul.

A včera, když jsem stála před domem na prodej, jsem najednou přemýšlela úplně nezvykle. Jak se mi tam bude sušit prádlo na terase. Jak budeme dělat grilování a kde by přespala babička s dědou, když přijedou na návštěvu. Vytvořila jsem si k tomu místu najednou vztah. bude to chtít asi nějaké přibližovadlo a je to daleko, když třeba vyrazíme na kešky někam do Dejvic. Ale postupně mi dochází, že budoucnost je někde malinko jinde než na keších po práci. A taky nikdo neříká, že nebudu pracovat jinde a jinak. Nebo dočasně vůbec a tak. Změny teď asi budou.
Mluvili jsme o tom, kam dáme čtyřkolku. kde bude vlek. co bude venku a co vevnitr. jak budeme sekat travu :-)

Probudila jsem se s pocitem, že děláme chybu a že na změny nemám chuť. měla jsem špatné sny. A pak jsem zavolala do realitky a zase mám chuť se jít podívat. Nedokážu se rozhodnout, jaká varianta je dobrá. Ale člověk by měl litovat pouze těch rozhodnutí, která neudělal.

5D kino

Vcera jsme s Lukasem naprosto neplanovane navstivili 5D kino v Edenu. Na slevomatu se objevila akce a Misa ji preposilala na Fb. No a prislo mi to jako vtipny program na vecer. Koupila jsem nam dva filmy. Jeden trva asi pet minut a je to vlastne jizda na horske draze s efektem 3D. Ty dalsi dva rozmery pak jsou pohyb sedacek a smyslove efekty jako je kour, voda,snih a spousta srandicek okolo.

Jako prvni film jsme si vybrali jizdu strasidelnym dolem. Jizda na drevenem voziku mi silne pripominala "svycarskou drahu" v europapark v nemecku. Sedacky se naklani podle jizdy, vitr nas sleha do tvare, pri vybuchu krabice s petardama zacne po sale foukat kour a obcas prskne nejaky provoneny dym. To jedine byl trochu zapor.ja nerada sladke vune. Rozhodne nedoporucuju s rozjizdejici se bolesti hlavy.

Druha jizda byla neskutecne zabavna. V horkem pocasi byl vyber "snehove jizdy" jasny. Pri silene jizde po svahu nam lital kolem snih a obcas jsme skocili z nejakeho kopce a bylo to neuveritelne zabavne. Protoze jsme oba s Lukasem usoudili,ze je to bozi,tak na zbyle tri filmy pujdeme asi ve ctvrtek :-D

Published with Blogger-droid v2.0.4

Solné lázně rakousko

Minulý víkend mě vzal lukáš na krásný výlet za hranice (nejen všedních dnů). Solné lázně Gmund v Rakousku. Městečko Gmund (neumim přehlásku) se nachází kousek od hranic. je to okresní město ve spolkové zemi Dolní Rakousko, 485 metrů nad mořem.
Z Prahy jsme vyjeli v pátek hned po práci, cestou samozřejmě kolony. Během trasy jsem měla sledovat okolní kešky, ale to se nějak nedařilo. Vesměs nebylo co lovit nebo to zrovna nešlo. Do Besednice, kde jsme spali, jsme dorazili až za tmy. Pro lukáše je to území známé asi jako pro mě Moravská. prostě místo, kde byl strašně často a zná tam každou ulici a kde kdo je a co dělá. V místní hospodě zná servírka co si dává, na ulici ho občas někdo pozdraví a všichni znají potrhlého flekatého psa :)
Já jsem paradoxně tady v pozici trubky z Prahy, přestože jsem vyrostla na stejně velké vesnici na jižní Moravě. Nebo si tak jen připadám, protože jsem v neznámém prostředí a to mi moc nesedí.


K dispozici jsme měli byt Romana, který je přímo na náměstí naproti hospodě. Večer bylo docela živo. jinak tedy na takové to pohodové víkendové povalování je super. Teráska, sluníčko, výhled do krajiny z terasy, velká koupelna a příjemný chládek uvnitř bytu. Hned vedle statek, kus dál jsem odchytávala kočky a cestou se psem byli vidět koně a slepice. Co jsem zjistila až v sobotu, tak pět minut pěšky od bytu je koupaliště. Takže ideální pozice.




Ráno jsme vyrazli asi po deváté. cestou se zastavili pro pár keší co se připletly a na hranicích si dali pití. Začínalo být pěkné vedro. Poprvé v životě jsem povýšila legíny na oblečení. Totiž žluté šaty nejdou jako šaty použít, aniž by člověk nevypadal jako by něco nechal doma. Ale s výsledkem jsem docela spokojená.

fotka u hraničního kamene










Když jsme dorazili do Gmundu, bylo už půl dvanácté. Bohužel byl zrovna zavřený hlavní vnitřní bazén, takže sice sleva na vstupném, ale nemáme to projíté komplet. Tak se sem chce Lukáš ještě vrátit :)
Většinu času jsme tedy byli venku. Slaná voda byla opravdu hodně slaná. V bazénku bylo několik odpočívadel, masážní trysky, bublinky a naprosto úžasné malinkaté bublinky, které společně se slanou vodou dělaly pocit, že člověk plave v minerálce. Sluníčko opravdu pralo, takže jsem zkusila i venkovní plavání ve volné přírodě. Hned vedle bazénu se slanou vodou je stráň dolů do rybníka. Voda byla sice studená, ale bylo to skvělé osvěžení. lukáš tam nechtěl plavat :D Označení rybník je poměrně přesné. Nadšeně jsem totiž pozorovala tu strašnou spoustu ryb, líně se povalujících na hladině.
K bazénu patří i tobogán, který měří čas dojezdu a saunový svět, který jsme ale pro vysoké teploty venku vynechali.

Po dvou hodinách nastal čas vyrazit do města. Prohlédli jsme si místní zajímavý kostel, dokonce nakoupili ve Sparu. Kde jsem opet utrpela kulturní šok z nabídky nekterých specialit a taky nová zmrzlina magnum

 papírová krabička s dokonalou novou příchutí uvnitř. Pod čokoládou je smetanová zmrzlina s plátky ovocné náplně a do toho všeho je ještě zamíchaný zajímavý druh malých plněných bonbonků z čokolády.








Akorát to horko nám to trochu kazilo. Cestou zpět jsme si zajeli na obed a k veceru uz mrtve lezeli na terase s nohama na stole. Druhý den už byl o poznání klidnější. Oprava kešky, balení a zase domů. opět přes několik zajímavostí po cestě.


K výletním zážitkům patří taky výstup na rozhlednu Slabošovka a procházky po okolí.

ebay nákupy

Jak člověk jednou propadne nakupování na eBay, tak je to s ním špatný. Výhodou je nekonečná nabídka a skvělé ceny. Nevýhodou je spousta prosurfovaného času a občas naprosto nečekané velikostní tabulky a super retušované fotky.
Za poslední dobu jsem se odhodlala přes net nakupovat docela dost. Uspěšnost je tak 50:50. Třeba geocachingová trička vedou. Pak se mi podařilo koupit boty, taky super jednobarevná trička s dostatečnou délkou na záda. Nověji jsem získala šaty dvoje. ty jsou bohužel z opačného spektra - nečekané velikostní tabulky.
Tedy šaty velikosti M, kde M značí "miniaturní", mi prostě jako šaty nejsou. Ale mam jednu žlutou tuniku z božího materiálu (bez kalhot nemám odvahu to nosit) a jedny šatečky pro dvanáctiletou slečnu. Ale jinak jsou krásné.

Tak toto je ono. materiál fajn, barva krásná, ale uvidíme až si je obleču. Asi je daruju Martině.


mimochodem to tričko jsem si koupila včera v Camaieu. dokonalé

A tohle je pro změnu ten lepší úlovek. Boty španělské obuvní značky Victoria Delef. PC 1299,- ja je mám za 599,-
Zatím je nosím pouze v práci. Na ulici se dostanou až bude tepleji. Teď je hrozně zima. Ale pohodlné a nedřou.

        Šedá sukně eBay. Vyšla asi na dvě stovky. natahovací.

srovnavaci akce part II.

Pokracovani...

Jak jsem slibila, prichazi pokracovani srovnavaci akce dopravcu na trase Praha Olomouc.

Do Prahy jsem vyrazila vlakem Student agency tedy Regio jet cislo 1012. Prijezd naprosto na cas, jizdenku neni potreba tisknout a orientace ve vlaku naprosto snadna. Jedu ve voze 0 misto 83, tedy po smeru jizdy u stolecku. Na podlaze koberec, velka okna, opravdu prostorne sedacky. Az na afektovanou kravku pres jedno je tady klidek. Zasuvky pro pocitace a spousta mista na stolech.

Bohuzel wifi nedokazu nejak zprovoznit.ale v techto koncinach trate neni ani signal na mobil poradne,takze se nezlobim.

A ted k tomu, co dela zlute povozy oblibenym, obcerstveni :-D po nastupu do vlaku kazdy vyfasuje neperlivou vodu. Dale neco ke cteni dle vlastniho vyberu. Pak prijima slecna objednavky na jidlo. Bohuzel k dispozici uz byly pouze dortiky a kava. Vybrala jsem si tedy cheesecake za 35,- a jablecny dort s drobenkou za 9,- k tomu kava latte zcela zdarma. Samozrejmosti je donaska na misto a KOVOVY pribor a porcelanovy talirek. Zadne plasty! To ocenuji jako vrely pristup k prirode.

Distribuce vseho probihala pomerne rychle a hladce. Na stolku nam pristala take nabidka zajezdu a casopis Zluty. Je tedy co cist a cim se bavit. Slecna stevardka je usmevava a asi nemam co vytknout.

Jedine co je velka skoda je to vyprodane obcerstveni. Dost jsem se tesila na bagetu ci salat. Ale tak priste.

Vysledek srovnani je tedy nasledujici. Pokud bych byla zamerena pouze na cenu, pojedu jednoznacne CD, kde se muzu dostat az na 180,- Pokud ale chci "neco navic" a vyhovuje mi doba odjezdu, pojedu s RJ za 215,- . Bohuzel jizdni rad a obsazenost vlaku dela ze Zlutaka spis vyletni atrakci. Ale rozhodne dostal sve povesti a je to pohodlny vlak. Rekla bych uroven jako pendolino prvni trida (kde take nabizi stejny servis), ale cena polovicni.

srovnani vlaku CD a RJ

Prvni cast...

Smerem do Olomouce jedu vlakem Ceskych drah. Presneji Ex 153 hutnik. Protoze je patek,tak je naprosta nutnost mistenka. Tu mam jako drzitel IN karty Rail plus zdarma. V cene mam take sms upozorneni na pripadne zpozdeni vlaku. Dalsi zvyhodneni nevyuzivam,ale internetovy prodej jizdenek jeste nejake nabizi. Jizdenku na oba vlaky jsem koupila online. Tim padem mam nejvyhodnejsi ceny jako byly aktualne mozne. Cesta CD stoji celkem 200.- (ale mohla být i za 180,- při včasném nákupu). Cesta regio jet stoji 215,-

V cene je shodne jizdenka a mistenka. U zlutasku by to melo byt navic kafe a noviny. To ovsem budeme resit v druhem dile.

Nemam rada kupecka,takze jsem se snazila koupit do obou velkoprostor. Smerem do Olomouce tedy sedim na dvojce v protismeru. Nad dverma je infotabule,ktera celou cestu ukazuje cislo vlaku, cislo vagonu, kam jedeme, kolik je hodin, jakou rychlosti jedeme a jaka je dalsi zastavka a kdy tam budeme. Je tady uplne plno,ale dychatelno a klid.

Do stanice kolin prijizdime o 2 minuty pozdeji.takze vlastne nula. Do Olomouce dokonce o minutu dřív. Na místě je k dispozici zásuvka, kterou jsem ale nevyužila, protože Lenovo cestu zvlada bez problemu na baterku. Cesta klidna, rychla a ticha. Naprosto nemám výhrady.
a mala hadanka na zaver. Co je na fotce?

 odpoved. WC v RegioJet. i s KYTICKOU

vodacka vyprava

Po dobrych zkusenostech z minuleho roku jsme i letos zatouzili po trose toho tekuteho adrenalinu a zacali planovat vodacky vikend.nejdriv to vypadalo dobre. Sest lidi souhlasilo s terminem a zacalo se pomalu resit ubytovani a lode a kam pujde jaky pes.

Jenze vsechno zkomplikovala skola a trochu zbytecne obavy. Nakonec to dopadlo tak, ze na Vltavu vyrazil pouze Michal a ja s Lukasem.ono to vlastne ve finale nevadilo,ale stejne skoda particky.obavam se,ze to byla posledni prilezitost. Ale pozde bycha honit a bylo to fajn i tak.

V patek jsem si vzala volno. On to byl i tak hekticky tyden.streda i ctvrtek tancovani.spat jsem sla hodne pozde. V patek nejak nechtic vstala v 6.30 a jeste jela do Rican s kolem. Odjezd byl naplanovany na pul sestou a chytili jsme hyperkolonu. Takze priskokem a plizenim vpred. Kdyz jsme za tmy dorazili do tabora, bylo tam uz poradne zivo.

Kemp Vltava stoji par kilometru od papirny Vetrni. Bydleni je mozne v chatkach pro 4 nebo ve stanech na louce. Je krasne udrzovany, umyvarny s teplou vodou, ohniste plus moznost vlastniho ohynku.parkoviste a velke sezeni pod strechou i pod slunecniky. Podava se skvela snidane v podobe denne cerstveho peciva a teplych napoju. Plus nekolik jidel a klasika v podobe klobas,polevky a parku v rohliku. Nabizi tocenou kofolu, pivo. Limonadu, nekolik druhu caju, kafe a spoustu druhu alkoholu. Krome posezeni je vedle hlavni budovy i hriste na volejbal a velika trampolina. Samozrejmosti je zasuvka v chatkach.

Jediny a zasadni problem byla strasliva zima v patek. A taky skupinka pubertaku na skolnim vylete,ktera falesne halekala primo u nasi chatky. Nejak mi ruply nervy a vystartovala jsem po nich. Nastesti se rano odstehovali jinam. No a pak zima... Ze zahadneho duvodu jsem mela jen deku. A to je vazne malo. Oblecena, dvoje ponozky, mikina a zabalena do deky a vlnene saly. První noc jsem skoro nepřežila.

Druhý den ráno jsem se zimou probudila po šesté. Takže tak 4 hodiny spánku maximálně. Šla jsem se projít nad kemp se psem a už v sedm potkala venku Michala, který taky nemohl spát. Snídaně byla až v osm, ale byla luxusní. Čerstvé pečivo, čaj, kafe a pudinková buchta. První den se jelo z Vyššího Brodu, tedy těsně od přehrady Lipno. Kolem Rožmberku nad Vltavou a hradu Rožmberk až zpět do kempu Vltava. Celkem přes dvacet kilometrů.

 Do kempu jsme dorazili jako první z daného startu. Až se majitel divil, že tři na raftu ujedou kanojim. jenze u nas to bylo bez flasky piva a to udela dost :D
Odpoledne tedy bylo volne na dalsi aktivity. Jeli jsme zkontrolovat vsechny kesky co tady ma Lukas, pak nakoupit do tesca v Krumlove a na jidlo do Hubenova. V tescu jsem si koupila naprosto uchylny spacak, ktery ale zacinam milovat. Fuchsiova zebra... no proste nemuzu mit nic normalniho. Pak jsme se vratili do kempu, dali si tocenou kofolu, chvilku polehavali venku na trave a kolem osme se zacali sbirat do postele. Dala jsem si jeste caj, ktery jsem nechtic vylila na vsechny okolo a po pul hodine sa spat. Predchozi noc byla tvrda pro vsechny.

Třetí den jsem zaspala. Taky v novém spacáku bylo o poznání líp. Kluci mi donesli snidani az pod nos, abych mohla vstavat co nejpozdeji. Sbalili jsme veci, vzali lod a vyrazili smer Krumlov. Pocasi bylo ze zacatku mnohem lepsi. Dokonce az hnusne vedro. Ale v druhe casti cesty se zatahlo a zacalo prset. Pes se klepal a zabalila jsem ho do sve bundy a sama zustala v tilku. Jinak Samicek to vubec skvele zvladal. Pokazde se k nekomu nasockoval a koukal na vodu a na lidi kolem. Kazdeho zajimal. Z kazde lodi co jela kolem se ozvalo "jeee, pes"
Splavy nám šli skvělě. Ten posledni bohuzel nebyl v provozu a muselo se přenášet. Konec trasy byl v dalším kempu za pivovarem, protoze bylo hodne zima a hodne prselo. Koncila tam velka cast lidi.
Na obed se slo opet do Hubenova a pak uz jen cesta domu, do Prahy.

přenášení lodi v Krumlově