O víkendu jsem byla v Olomouci. Poslední rok tam nerada jezdím, protože to vždycky dopadne stejně Spousta plánů, málo času. A výčitky. A když je člověk negativně naladěný a přijde další, i když úplně malinká, negativní informace... Normálně mám velkou trpělivost, ale ten přetečený pohár je v mém případě plný výbušného materiálu. To pak opravdu stačí jen tak zachrastit krabičkou od sirek a kráter končí někde u Brna.
Už delší dobu jsem nespokojená se stavem věcí. Jak u sebe, tak v rámci rodiny a okolí. Třeba za to většina ani nemůže, ale stačí věta "musíš dávat Markétě čaj" nebo "chudinka malá v šátku/bez rukavic/nedostala sušenku" a já se změním v pětihlavou saň. O víkendu jsem se taky dozvěděla, že moje samostatnost je považována za špatnou vlastnost. To je divné, já považuju vlastní názor a schopnost zařídit věci za velmi kladnou a plusovou záležitost.
Ale při vynechání všech výbušným témat a odložení mimina schváleným hlídačům to najednou zase všechno fungovalo :-) a trochu jsem si připadala zase jako před pár lety. Nikam se nespěchalo, nic se nehrotilo, čas příjemně utíkal...
K lepšímu tedy musíme jít asi úplně jinudy. Cesta do teď nevedla nikam.
