Už nějakou dobu vím o existenci restaurace Čestr patřící do rodiny podniků Ambiente. Restaurace pod touto značkou jsou zajímavé a speciálně na eat all you can v Brasileiro mám živou vzpomínku ještě po letech. Ale od jisté doby se do centra dostanu tak málo, že nemám šanci se tam objevit "náhodou". Dneska ale taková náhoda zrovna nastala. Díky jednání na Muzeu a pak řešení proplácení příspěvku v pojišťovně. Najednou bylo půl druhé a hlad. A hned pár metrů nenápadná výloha Čestru.
Speciálně teďka je trochu problém je najít, pokud je neznáte. Restaurace se nachází na opačném rohu než je vchod do nové budovy Národního muzea (bývalé rádio Svobodná Evropa, jak tam stávaly ty obrněné transportéry co jim to nejezdilo moc). Aktuálně je kolem stavba a přes výkopové práce a velký provoz na magistrále se tam člověku ani nechce chodit. Ale to by byla chyba! I když z venku je to trochu rozpačité, takže jsem se bála co bude. Táhnout Lukáše někam na jídlo a neprověřit si nijak terén je trochu risk. I bez rezervace jsme měli štěstí a usadili nás ke stolu. Je tady dost hlučno. Samá židle a stůl, ale to je logické, protože v době oběda mají narváno a využívají každé místo. Stěna naproti vchodu je polootevřený pohled do kuchyně. A kdyby jen do kuchyně. Tohle není podnik pro citlivé vegany. Vlevo visí za sklem několik kusů krav, které řezník postupně porcuje, vedle zpracovává pro kuchaře. Pak už začíná část kuchyňská.
Interiér restaurace i talíře a jídelní lístky jsou shodně bílé s modrým zdobením. Na stropě velké čtverce ve stejných barvách. Na zdech obrovské obrazy s dělením hovězího masa (něco jako tady ten obrázek z netu). Co mi přišlo kouzelné bylo menu. Obsluha přinese dvě zalepené obálky. Porušením "pečetě" se rozbalí A3 s nabídkou a karta opět s obrázkem dělení krávy a vysvětlením jaké maso se podává a proč.
Kromě toho na stole přistál i talířek s domácím chlebem a vajíčkovou pomazánkou SKVĚLOU a domácí pomerančová limonáda.
Měla jsem problém si vybrat. Zase tolik na maso nejsem a potrpím si pouze na zcela libové kousky. Jako luxusní volba se ukázal karabáček dlouho pečený v husím sádle s bezchybnou bramborovou kaší. Kaše podávaná v rendlíku zvlášť a spousta šťávy u masa. Jako předkrm jsem zkusila poprvé v životě šneky. V tomto případě šneky zapečené v klobouku žampionů s pokličkou z vaječného žloutku a trochou pažitky. Měla jsem velkou obavu. Živě si pamatuju, jak jsem skoro zvracela jen při pohledu na ústřici na svém talíři letos v lednu. A jakmile jsem se k ní zkusila přiblížit, tak jsem se skoro rozbrečela, že tohle fakt nedám a nechala ji odnést. Ovšem tyhle houbové šneky maximálně doporučuji. Jsem v jídle citlivka, ale tohle je nečekaně dobré.Lukáš si dal silný vývar s vejcem. Oceňuji, že to nebylo vajíčko rozkvrdlané na hadry, ale pěkně celé. Nic to ale nemění na skutečnosti, že vejce v tekutině nenávidím. Maso měl stejné a taky mu velmi chutnalo. I když jsem byla na pokraji prasknutí, zvědavost nás nutila kouknou na list s dezerty. A to jsem neodolala a vyzkoušela ještě buchtičky plněné makem a přelité vanilkovo-rumovou omáčkou. Rumová byla poctivě teda :-D
Závěr? Strašně jsem se přejedla, nebudu ani večeřet. Ale jsem totálně spokojená. Je to takové lehce staročeské, žádné kravinky a ozdobičky na talíři. Pěkně cibuláky a rendlíky a poctivé jídlo. Od vajíčkové pomazánky do posledního rumu bezchybné. A proto si naplánujte třeba oběd s partnerem, udělějte rezervačku a užijte si to.
