Jednou do roka tady píšu o tom, kam se máte vydat během návštěvy Švýcarska. Jenže jsou to plány celkem jednoznačně letní. Tedy v případě této země tak do půlky října. A co potom? No asi na hory, ale protože nejsme lyžovací rodina, tak v tomhle neporadím.
Ovšem i tak nabídnu opět pár tipů.
Letošní počasí na začátku prosince nebylo nijak zimní. Sníh jsme viděli akorát ve vyšších polohách. Ale bylo hodně mlhy. To je mimochodem moc pěkné a hodí se i na fotky.
Pátek 27.11. Vyrazili jsme na krátký výlet do Bernu. Dvakrát za večer běžela světelná show promítaná na Bundeshaus. Dá se na ni kouknout na youtube třeba tady https://www.youtube.com/watch?v=OAFjTCdoqSM
V sobotu (celý víkend) probíhaly vánoční trhy v Kambly. Známá sušenkárna je otevřená sice pořád, ale před Vánocema nabízí ještě punč, sýry, nějaké ozdoby a podobně. Jak už jsem ale psala dřív, zastavte se tam. Neomezená ochutnávka sladkých i slaných sušenek zdarma a přilehlá kavárna s dalším výběrem. Plus opravdu velké parkoviště. A protože už je to trochu nahoře, užili jsme si i výhled do zasněžené krajiny.
V pondělí jsme vyzkoušeli první únikovou hru mimo Prahu. V Interlaken je Mystery room. Hned kousek od nádraží s možností zaparkovat v Migros (parkoviště otevřené 24/7). Hru jsme dali bez problémů i v angličtině a byla moc hezky udělaná. Můžeme doporučit. Hrát se dá v němčině, angličtině a zřejmě v maďarštině, protože Viera co nás prováděla je z Budapešti.
Úterý a je tady prosinec. Takže první políčko z adventního kalendáře :) Na dnešek jsem naplánovala návštěvu továrny na kávovary Jura. Areál se nachází u dálnice Basel-Bern, akorát sjezd je o něco dál, určitě lepší věřit navigaci. Samotná výstava stojí 6 CHF a vstupenka je poukaz na kávu podle výběru včetně bezkofeinové. Koncept výstavy je poměrně předvídatelný, ale je to super zpracované. Vždycky se otevřou další dveře a člověk si přejde do další místnosti. Všechny jsou o historii kávy a pití a zpracování. Krásně udělané zejména ty "staré" prostory jako orientální trh, palácové pokoje atd. Takže doporučuju zajít a určitě si dát i to kafe. Já jsem se zamilovala do příslušenství ke kávovarům. Hlavně nahřívací šuplíček na hrnky.
Ve středu 2.12. jsme vyrazili do Zurichu. Měli jsme to i s přespáním v hotelu Hirsch v centru. Trochu masakr je parkování. Na ulici prakticky nemožné v celém městě. Parkovací domy v okolí nějaké jsou. Cenově vychází jako ta ulice. Na první pokus jsme zaparkovali do minulosti. Šipka parking nás totiž poslala do atomového krytu z roku 1943, který měl příšerně úzký vjezd a aut tam bylo víc jak parkovacích míst. Klíče se odevzdávají obsluze a ta si během dne postupně přeparkovává podle potřeby a podle toho kdo přijede a kam se vejde. Zlomit se tam do místa je dost složité i pro malé auto. No jako smrt blondýny tohleto. Celé to působí strašně zvláštně, ale super zážitek. Teda asi ne pro Lukáše, protože odevzdat klíče od auta je pro něj tragická událost dne :-D Parkovací prostor jsme nakonec našli u Hlavního nádraží, kde to vyjde cca na 40 CHF do druhého dne.
Na jídlo můžeme doporučit restauraci v hotelu Adler WEB . Specializuje se na švýcarské speciality a kromě hezkého interiéru nabízí i zajímavě servírované jídlo. Lukáš si dal raclet s masem a dostal rozpékací plotýnky s grilem, naložené maso, sýr na plátky, cibulky, hrušky, koření, okurky a celé jídlo si vlastně dodělal sám podle sebe.
Odpoledne jsme courali po městě a zkoumali vánoční trhy. Vyzkoušeli jsme si výrobu svíček. Na začátku se vezme knot a ten se namáčí a namáčí do horkého vosku. A až vás to přestane bavit, tak se výsledek zváží a zaplatí se podle váhy svíčky. Moje svíčka vyšla hubenější, ale zase se mi víc líbí tvarově, tak to se vyrovná. Vyzkoušet to jde vlastně i zadarmo, protože se platí až finální výrobek, pokud si ho chcete odnést. Takže tam leželo i několik opuštěných nedodělků.
Na nádraží je krytý trh a stromeček ozdobený krystaly Swarovski. Slušelo by mu trochu prostoru, takhle je tam ušlápnutý mezi stánkama. Na nádraží se dá najíst v Nordsee nebo v BurgerKingu. Já jsem si potřebovala sednout, takže jsem ocenila prostor.
Čtvrtek 3.12. jsme zahájili snídaní v hotelu. To mám ráda. Toust, vločky s ovocným jogurtem a sladké pečivo. Mám v tom jasný systém. Tady byl zábavný vařič na vajíčka, klec co se ponořila do vody a vajíčko se vaří.
Cestou zpět do Belpu jsem chtěla navštívit hrad, který je vidět z dálnice. Jenže jak se ukázalo, ani tenhle hrad není přístupný a patří armádě. Najdete ho nad městečkem Oensingen a výlet se dá spojit s už jmenovaným muzeem kávovarů. Než jsme ho ale našli, projeli jsme strašnou mlhou a vyjeli na kopec s milou restaurací Bergrestaurant Roggen. Byla krásná inverze, všechno dole schované jako ve šlehačce a nahoře slunečné počasí. Prostor je super na procházku se psem a jsou tady i kešky.
Hrad samotný je uzavřený a nemá moc smysl tam chodit. Občas se tam pořádají koncerty.
V pátek jsme měli oblíbený raclet doma a úplně nacpaní vyrazili do Bernu. Lukáš našel keš, kterou nutně potřeboval. Nahoře ve věži katedrály Münster. Sice jsem měla výhrady, ale nakonec jsem těch 344 schodů vylezla. Výhled je daleko a výzdoba kostela krásná. Určitě stojí za návštěvu. Pak jsme prošli vánoční trhy a cestou domů jsem opět šla pro horký preclík na nádraží. Určitě si ho dejte. Je super.
Sobota 5.12. se u nás slaví jako den, kdyz chodí Mikuláš. Tady asi ani ne. Respektive buď chodí oba dny nebo až šestého. Alespoň tak jsem to pochopila z dění kolem. Taky tady neznají anděla a chodí akorát čerti. My jsme vyrazili do Montreaux ve francouzské části Švýcarska. Podobné výlety jsou strašně vtipné, protože Lukáš se pokaždé vzteká kvůli neochotě místních mluvit německy.
Podle různých průvodců a letáků cestovek je místí předvánoční program nějak výjimečný. No tak jako ani ne. Ale mají tady sochu Mercuryho u jezera, racky co se dají krmit v letu, divný obchoďák hned u trhů a různé zajímavé věci k jídlu :) Parkování se doporučovalo na okraji města s využitím shuttle busu. Ale zaparkovali jsme v centru pod obchodem. Akorát to chtělo vydržet ve frontě asi šesti aut než šest aut vyjede a doufat, že se do toho fleku po něm bavorák vejde. Klasický problém místního parkování a velikosti :)
Vedle parkování je i celkem zajímavá kavárna, jen kousek do kopce. Můžete se tam stavit, spousta prostoru mezi stolama, takže člověk nemá pocit klaustrofobie a přelidněnosti. Na zdi jela fashion TV a část je asi galerie obrazů.
Cestou domů zase byla hustá mlha většinu trasy. Ale to já už poslední dobou upadám do polospánku. Spím, ale reaguju na změny rychlosti nebo směru. Jak jsem jednu dobu nemohla spát v autě, tak teď mám problém jako spolujezdec nespat. Zvlášť, když řidič není z ukecaných.
Protože jsme nevymysleli na poslední den moc jiný program, plácali jsme se dopoledne doma a pak vyrazili na druhou hru Mystery room v Interlaken. Už jsem byla nějaká unavená a těšila jsem se až budu mít cestu do Prahy za sebou. Začátek hry byl mysterka sama o sobě. Slečna a nás totiž zapomněla a nedorazila. Takže jsme ji naháněli telefonem. Ale přijela rychle a pak už se hrálo doopravdy. Druhá místnost se speciálně chlapům musí líbit. Je dost technická a v půlce vás čeká překvapení. Ale nebudu spoilovat, třeba bych to někomu zkazila.
A to je vše :-)
