Tep faktor

Aneb hra na motivy Pevnost Boyard.

Sice se tam neleze skrz zadne zviratka a tak, ale zase jsou tam ukoly delane na silu, obratnost a rovnovahu a taky logiku bohuzel. ta nas polozila :D nezvladli jsme puzzle. Jinak naprosto vsechno a dost jsme se pobavili.
Dvacet úkolů a jeden hlavní závěrečný.

Divadlo Večírek

Lukáš dostal k narozeninám dva lístky do divadla a prý je naprosto jasné, že ten druhý budu já. Tak jsme šli.
Přípravu jsem měla trochu komplikovanou tím, že jsem musela být v sobotu v práci a pak ještě fotit, ale tak alespoň už jsem byla namalovaná.
Protože jsem zase přišla na chuť sukním, chtěla jsem vyrazit v nějaké kolovce, ale nevěděla co k tomu. Nakonec vyhrála malinová kolovka s černým vzorem a k ní světlá halenka s krátkým rukávem a malinovým pásečkem pod prsama. Černá kabelka, černé boty a ne úplně malinová kytka ve vlasech. Řekla bych, že to vypadalo přesně tak na představení. Ani velká večerní ani odpolední kino.
Bohuzel ceska klasika - většina lidí přišla v rozervaných džínech a tričku jak z hodiny tenisu. Vlastně to ne, tam se chodí ještě slušně... alespoň ve světě. Jednou nám jeden člověk od divadla řekl: "Herec nebo hudebník si taky musí vzít převlek. Buď kostým nebo frak nebo prostě co potřebuje k danému kusu. Tak proč se nemůže i člověk převléct do kostýmu s názvem Návštěvník představení?" A úplně odrovnaná jsem byla z lidí co si bundu vzali s sebou do sálu a hodili přes opěradlo jak někde v hospodě. To je neskutečný jak to postupně upadá.

Hra se jmenuje Večírek. Jde o dvě dějství. V prvním se pořádá sraz kamarádů ze školy u jednoho z nich doma. Během ostatních věcí se zjistí, že jeden z nich umřel a přijde jen parte. V druhém dějství mu jedou na pohřeb autobusem alkoholického souseda. Jasné vtipy, ale rozhodně ne totálně stupidní. Pravda, se slušnou mluvou se moc neotravují. Ale autobus je udělaný skvěle, herecké výkony jsou taky dobré a zasmála jsem se nahlas taky dost.
Po představení se mi podařilo ukořistit kus parte, které se během hry roztrhá. Tak si ho můžu nalepit do deníčku cestovního.

Holi fest 2013

Největší taneční akce z naší dílny je opět za náma. Uff

Letos v divadle Kalich na Praze 1. V divadle jsme jako skupina byli od desiti. Tedy pouze holky, panove opet dorazili az se jim to hodilo. Vyzkousely se svetla, zvuk, par choreografii, vymyslel se plan na vecer a dalsi organizacni zalezitosti. Zakulisi divadla je hodne fajn. Dalo se tam vejit i v tak velkem poctu lidi jako nas bylo. V nasi satne sice nejvic mista zabral soubor divadelniku co se ani neprevlikal, ale behem vystoupeni tam byl klid.
V hledisti jsem mela nakonec pouze Lukase a fisera s pritelkyni. Alespon nejaka podpora. Nejak to cele neumim popsat, moc informaci najednou. fotek je plny FB. ale teda obcasne problemy s kostymem a podobne jsem samozrejme resila jako vzdycky.

Fotil vxp a filip fuxa

Týden před Holi

Během posledního týdne před největší akcí roku jsem se snažila hlavně stíhat. O víkendu jsem doma slavila narozeniny všech našich haranťat. Dorty pekla babička, takže želva se nekonala, ale přemýšlím, že se jí naučím taky.
V týdnu jsem stíhala ještě pracovní věci. Ve čtvrtek jsem naháněla kometu a nic, v pátek se táhla pěšky domů z nádraží. V sobotu se fotilo v Ganze, šaty a sárí. Fajn den, ale dloooouhýýý.
No a v neděli v deset byl sraz v divadle Kalich na zkoušky.

Kynutí šneci

První kynuté těsto a hned na export :)
Vrhla jsem se na makové šneky podle sdruženého receptu. Tedy dva různé recepty, které se mi doplňovaly. Protože jeden byl pro domácí pekárnu a tam je jaksi nepíše postup, ale pouze suroviny.

 Těsto dopadlo dobře. Možná jsem dala malinko víc kvasnic, ale to nebylo na škodu.

kynulo to pěkně a mohla jsem pokračovat.

Těsto jsem rozdělila na dva díly. Oba jsem rozválena na pruh a celý potřela makovou náplní. I když jsem se snažila vyhnout polotovarům, nesehnala jsem mletý mák a musela si ho koupit už ochucený a svařit v mléce. Takže nesl stopy skořice a vanilkového cukru a tipuju, že ještě nějaké fuj éčka. Ale nic jiného prostě nebylo.
Pruh jsem stočila do rolády a nakrájela na kolečka. Teda to bylo nejhorší. Pořád utírat nůž, aby to těsto ukrojil a zároveň nesplácnul. Šneky jsem pak podle návodu skládala k sobě, ale už to dělat nebudu.

sice to vypadá dobře, ale rozdělit je po upečení bylo nemožné...

Irsko 2013

Po delší době opět na cestách. I když teda cestuju hodně i tak, ale letecká výprava za keškama se plánovala hodně dlouho a hodně jsem se na ni těšila.

Ve finále se sešla fajn sestava. Fisero, paullow, wabicek a ja. Všichni to máme hozené tak nějak stejně, nikdo to nepřehání, ale zároveň nefňuká po pár kilometrech. Prostě ideální kombinace na krásnou zelenou ostrovní výpravu.
Vyrazili jsme 1.března odpoledne z letiště Praha a doletěli po dvou hodinách na letiště Dublin se společností AerLingus. V letadle všechno v pohodě, místa předem daná, cena normální, cesta uběhla. Nebylo mi úplně nejlíp v pátek, takže jsem část cesty prospala a i pak večer na keších uvítala jakoukoliv přestávku.

Po dosednutí na ranvej v Dublinu nás přivítal západ slunce a samá zelená barva. Miluju zelenou... Naše první cesta vedla na autobus, v místním podání dvoupatrový a pak přes jednu kešku na ubytování. Bydlení jsem zařizovala podle doporučení v Avalon House hostel a je fakt, že bylo v pohodě. Wifina co fungovala občas, snídaně v ceně a nebýt těch magorů z vedlejšího pokoje, tak se krásně vyspíme.
Po ubytování a přeskládání batohů následovala cesta po keškách v Dublinu. Během večera jsme jich dali tuším 17 a protáhlo nás to kolem dokola po všech čertech. No jako obvykle. Město je fakt pěkné a spojuje jak staré klasické baráky, tak velmi moderní architekturu a podél řeky jsem viděla jednoznačně nové Holešovice. Prošli jsme nejrůznější čtvrtě, takže si myslím, že to co se dá vidět na ulicích už známe. Jako v každém hlavním městě tady teče řeka. Tedy rozděluje město a díky tomu je k vidění spousta mostů. Každý je trochu jiný a mosty mám ráda obecně. Všechny nasvícené, některé stovky let staré a některé totálně nové. Praha je úžasná, ale Dublin udělal mnohem lepší dojem než jsem čekala.
Po docela náročném okruhu keší ve městě jsme totálně vymrznutí zapadli do hospody. Fisero byl toho názoru, že to prostě musíme! Rozhodne jsem nebyla proti i kdyz jsem nevedela, jak to s pocinajici migrenou zvladnu. Nastesti se nerozjela. A hospoda byla moc hezká, bylo tam teplo, NEKOUŘILO SE TAM jako všude v ČR a pivo mi taky zachutnalo. I když jsem se lehce picnula. Ale zase jsem se uvolnila a bylo mi fajn.
Na ubytování jsme dorazili v dobré náladě a šli spát. Jenže bohužel někteří obyvatelé třetího patra se rozhodli, že spaní je pro sraby. Totálně ožralí mlátili do dveří, řvali na celou chodbu, honili se a řehtali jak kobyla. Fakt mazec. Jelikož se k tomu nikdo neměl, vyletěla jsem na ně sama. V tričku a kalhotkách na chodbu, rozezlená do maxima - no možná to nebyl úplně nejlepší nápad. Pánové usoudili, že vymění pokřikování za "komplimenty" a začala jsem dostávat nabídky erotických aktivit... možná jsem se měla předtím oblíknout a budila bych respekt. Takhle bohužel. Pak jsme slyšeli, že na ně vyběhlo postupně několik lidí a kolem 4a.m. byl konečně klid. Bohužel s časovým posunem to znamenalo akorát tři hodiny spánku, protože jsem se probudila jsk jsem zvyklá a tam je o hodinu míň. Tedy v 6 a.m. místního času...

Chvilku jsem se snažila zabrat, chvilku se převalovala, dala si mobil na cizí nabíječku a pak se postupně začali hrabat i ostatní. Je pravda, že Paullow byl vzhůru prakticky okamžitě jak já. Ta osoba ma fakt nějaký radar, kterým mě sleduje.

Den byl dlouhý, ale krásný. Kolem osmé už jsme snídali (vločky, toust, nutela, caj) a vyrazili na vlak. Cestou jsme vzali pár keší. Vlak jel skoro okamžitě.  Vláček jede kolem moře podél skal a občas v nich. Slunce pomalu šlo nahoru a ve vzduchu visela předtucha skvělého dne. Cesta nám uběhla rychle a vystoupili jsme v Bray. Od vlaku je jen pár kroků na pláž a zrovna vrcholil odliv. Pláž je kamínková a kamínky jsou krááásnéééé. Prostě nedokážu odolat těm ohlazeným oblázkům a lituju, že jsem si žádný nevzala.

Taky při snaze ochutnat rituálně moře jsem si díky nečekaně velké vlně nabrala vodu do boty. Naše cesta směřovala na nejvyšší kopec v okolí. Ale počasí ideální, nálada dobrá, zásoby energie sbalené na cesty v batohu, tak to šlo. Metr po metru, keška po kešce a kolem poledne už jsme byli u nejstarší kešky v Evropě. Z místa v ostrém kopci jsou krásné výhledy, kolem samá tráva a šutry. Romantika jak prase :D
Během cesty jsme s fiserem lezli i na dve kešky s náročnějším terénem, ale stálo to za to. Starý tunel, výhledy neskutečné a naprostý klid. Fakt hezké místo na relaxaci. Dovedla bych si tady představit i delší pobyt. Pořád by bylo co objevovat. I když je trochu riziko pádu do moře skrz skalnaté pobřeží.

 Po zdolání prvního kopce jsme přešli ještě na druhý a cestou viděli divoké koně pást se v křovinách. Bylo jich asi pět nebo šest, ale dobře se maskovali.
Cesta dolů už byla rychlá. Stačilo seskákat několik prudších kopečků, minout starou lanovku a ruiny kostela a už jsme byli na parkovišti.
Tam stála dodávka co prodávala kafe.

LEOš expres II.pokus

Ani nevím jak se to stalo. Prostě jsem se rozhodla dát druhou šanci před časem testovanému dopravci.
Vlaky LEOexpresu si pomalu nacházejí svoje cestující. Sice se dá jízdenka koupit i den předem, ale už je totálně plno. Tak se podíváme co se změnilo...

1. zásadní změnou prošel rezervační systém. Jednak jsou ceny za každý vlak totálně jiné, ale hlavní novinkou je výběr místa. Což jsem velice kritizovala minule a hodně mi to ulehčilo rozhodování. Vybrala jsem si místo C60, tedy hned u dveří na prostoru pro vozíčkáře. Dát si kufříček nahoru, tak mám kilometry místa na nohy.
2. Změna v personálu. Už vypadají, že ví která bije, ale bohužel ty obludné uniformy jim zůstaly.
Dnešní slečna je poměrně malá a v kombinaci s odporným oblečením to z ní dělá fakt obludku. Přitom asi normálně bude v pohodě.

Jídlo tentokrát nevyzkouším. Z nepochopitelného důvodu totiž není kam dát. Nemám k dispozici žádný stoleček ani odkládací plochu a navíc mi část prostoru zabere ještě vedle cestující... ehm..no nic. Takže ani to kafe si nedám.
Servis je opravdu ubohý. Jediné čtení, které vám nabídnou je deník Metro. Ten si můžete zdarma vzít i na zastávce a obsahuje 50% reklam a pár krátkých článků, takže to nějak nepočítám za čtivo do vlaku. I když... je to vlastně tematické. On ten jejich slavný vlak vypadá jako metro... no tak vlastně jo no. Ovšem žádná voda, stevardka projde jednou a případnou objednávku řeší psaním RUČNĚ NA PAPÍR, což je při té jejich multimediálnosti neskutečné. Tu hodinku to ještě vydržím, ale mám fakt hlad. V práci fofry a člověk si neodpočine ani ve vlaku.

Zábavné je, že se tady lidi i jako v metru chovají. Když nastoupí, zůstávají dlouho v prostoru dveří a koukají co kde kolem. Courají po vlaku tam a zpět. Je to fakt sranda.
Minule jsem si nevšimla monitoru u dveří. Hlásí další stanici, aktuální rychlost, čas, počasí a různé krátké informace o místech co míjíme. Například, že v Chocni je zámecký park nebo že z Pardubic do Prahy proběhl první let českého aviatika Kašpara.

Celkově řečeno...
LEOexpress se vyplatí lidem co nemají INkartu a jedou do Pardubic, Olomouce nebo Ostravy. Taky se královsky vyplatí v časech jako středa 5 hodin ráno. Jinak je to bída a rozhodně se nestane mým nejoblíbenějším vlakem. Ale druhá šance ukázala, že se snaží na sobě pracovat a včasný nákup snižuje cenu o desetikoruny.