Zhasnete lampiony lampiony...

Ja chci videt tmu. Ona nakonec tma docela byla. A poradna. Lampionovy pruvod jsem stihla letos poprve a bylo to prijemne. Nekolik znamych tvari,ale vesmes nezname. Deti s lampiony, kaceri a pohodove povidani. Tak by se dal shrnout program vecera. Pocasi se nakonec docela umoudrilo a neprselo. Start byl u velke hospody se zahradkou a obesel se okruh parkem na vyhlidku na Hrad a potom zase zpet. Deti sly na pohadky a ja jsem nejak zatouzila po prochazce centrem. Tak jsem misto pohadek jeste neco nafotila na Vaclavaku. Ale skoro mi umrzly ruce. Je fakt kosa.

Published with Blogger-droid v2.0.6

cestovani za praci

Kdybych nekomu v olomouci rekla,ze musim do prace cestovat hodinu v idealnim case, vystridam za tu dobu autobus, vlak a nasledne bud metro a bus nebo peskobus (pripadne prekombinovana varianta s tramvaji), asi by mel pocit, ze bydlim minimalne v Koline. A taky prvni reakce by byla "tak daleko????!!"
Pritom ja jsem vlastne rada. Autobus mi jede v 9.01 a nesmim ho zmeskat. Pak presednu na vlak a dojedu na hlavak. Druha moznost je treba nesedat na vlak,ale presednout na jiny autobus a pak metrem na Zelivskeho nebo na Floru. Varianta s vlakem je lepsi.nuti me sportovat. Mam totiz maximalne 20 minut na presun Hlavni nadrazi - prace. Takze musim nasadit opravdu zive tempo chuze. Jdu krasnou cestou. Rovna a uplne nova cyklostezka vede trasou puvodnich koleji na trase Praha Olomouc. Kdybych pokracovala dal,prosla bych tunelem a mohla pokracovat az na Krejcarek. Nebo vybehnout schody na Vitkov.
Rikam,ze jsem rada. A mozna jeste stale neni jasne proc.
Nemusim potkavat lidi! Zadne nacpane metro, pozde jedouci autobusy, sebevrazedna jizda dopravnim silenstvim. Pekne dva kilometry autobusem, ktery je docela volny, vlak (vlaky miluju) a potom pesky krasnym prostredim kopce Vitkova az do prace. A jeste u toho cvicim. To je prece parada.

Takze si novou cestu do prace  relativne uzivam. Az na tu honicku. Rano i vecer mam presne 20 minut. Alespon se to dobre pamatuje.

Published with Blogger-droid v2.0.6

uškrtím ji

nebo alespoň přidusím. Takhle nás denně budit kraválem. Kouknu na hodinky a je šest hodin ráno. A řvoucí potvora mi stoji přímo před obličejem a mňouká jako strašně opuštěné a nešťastné zvířátko. Nešla odhodit pryč ani nějak uklidnit. A protože mám snahu nechat Lukáše vyspat, vzala jsem kočku a odnesla ji dolu. To nepomohlo a utekla za mnou do koupelny. A řve a řve.
To už jsem nevydržela a z koupelny ji vyhodila obloukem na chodbu. A najednou klid. Odešla jsem nahoru a do osmi ani hlásek. Tak snad to zabere i zítra.
Dneska koukám na Simons cat. to je přesný

update 25.10. Je to mrcha uřvaná. Nelepší se to, spíš je víc a víc oprsklá. Musím na ni něco vymyslet.

Máme kočku

Nevěřila jsem, že tohle napíšu. Případně ne tak brzo. Celé to vypadalo nějak blbě a najednou je tady. Malá, flekatá, tmavá a uřvaná vtěrka.

Protože neznáme přesně její narozeniny, budeme slavit 18.října. To jsou takové její druhé narozeniny, dostala se k nám na rozhodně lepší místo k životu. Z kotěte co se živilo zbytkama a bydlelo v rohu dvorka je teď kotě žeroucí Purina Pro Plan a kapsičky Hill´s, které si chodí po domě jak se mu zachce.
Místo sourozenců má psa a vypadá to, že si nakonec najdou společnou řeč.


Samotný převoz byl náročný. Děda vymyslel, že ji dovezou oni vlakem. no ostatně proč ne? Bylo to dokonale vymyšlené. Já budu mít víc volna na počáteční provoz a hlídání a nemusím řešit kdy a jak tam pojedeme. Obdivuju babičku s dědou, že to nevzdali a dotáhli nápad do konce. ono to totiž nebylo snadné a kočka dělala pořádný čurbes cestou.

Doma na ni čekalo veliké škrabadlo, nové hračky a mističky do barev. A taky totální magor pes. První den to vypadalo, že mu hrábne nebo dostane infarkt. Ale už se to lepší.
Terorizuje ji sice dál, ale ona mu za to už umí namlátit. A když se nikdo nekouká, tak oba spí vedle sebe.

Naučení na kočkolit trvalo nakonec tři dny a teď už pohoda. Je zajímavé sledovat, jak se postupně podřizujeme kočičímu názoru a potlačujeme vlastní.

Kešky v Krně

Když už jsem se do toho Brna vydala na vystoupení, tak proč to nespojit taky s něčím zábavným přes volno.
Navíc se do Brna chystalo víc lidí, tak jsme si pěkně zalovili a nachodili 15km za den. brrrr :oD
Počasí nám vyšlo nečekaně dobře. V sobotu snad až moc. Táhla jsem na zádech batoh s oblecením a v ruce tašku s kostýmem. Takže se to docela proneslo a slunce hřálo vydatně.
V neděli jsem to vymyslela trochu líp a netáhla se se vším pořád v ruce. Jednu tašku s nepotřebným jsem nechala na nádraží a do batohu hodila jen to nutné.

V sobotu jsme lovili akorát v centru přes oběd, protože pak jsem měla generálku na Tales of Sahara.
potkali jsme štěkající labutě








Ubytovna parádní. pár kroků od nádraží a všechno potřebné kolem. Večer jsem dala sprchu a zapadla do postele a narozdíl od pátku se nádherně vyspala. Taky jsem byla utahaná jak pes.
Ráno bylo docela fajn. Probudila jsem se dokonce dřív jak budík. Ale svalům se vstávat nechtělo ani trochu. Ze soboty všechno bolelo. A hlavně nohy v botách. Musela jsem se zastavit na nádraží v lékárně a koupit si náplasti a oblepit si nohy. Buď jsem si opravdu odvykla na zimní boty nebo jsou úplně debilní a koupím si jiné. Protože to fakt bolelo. Ale po oblepení už dobrý.

Asi nejvíc nás zdržela keška u nádraží Maloměřice. Být potvora, tak ji nechám zaarchivovat. Multina končí v podchodu, který je zamčený a leze se do něj oknem, které někdo rozbil. všude špína a trčící dráty. blee
fakt jsem měla strach, když jsem tam lezla sama. Tohle nemůže autor myslet vážně. Muselo se až dozadu tím podchodem. Pod kolejema a podél plynových trubek
Čekala jsem, kdy někdo vyskočí a rozbije mi hlavu.

Ale zase jsem to nechtěla vzdát a nechtěla jsem vypadat před klukama jako srab a protože jsem dostatečně malá a mám docela dobrou stabilitu z tancování, tak jsem se plížila po parapetu a pak pro kešku. Ale celou cestu jsem hlásila svou polohu a doufala, že by přišli na pomoc.



Taky jsme cestou dál potkali prasátko na vodítku. Zbytek dne už se vlastně nic speciálního nestalo. potkali jsme lamy ve výběhu pod lomem a projeli se tramvají.
Cestou z Brna jsem ve vlaku po dlouhé době usnula. A bylo to docela fajn. Celý víkend považuju za povedený a díky všem za skvělou společnost.

Tales of Sahara 13.10.

V sobotu 13.října proběhla v Brně tradiční galashow Tales of Sahara. Jde o mix nejrůznějších stylů orientálního tance v tradičním i moderním pojetí.
Naše skupina se do Brna dostávala různě. Vendula na Moravě už byla, já jsem jela ráno vlakem a spojila to s pár keškama a zbytek se dopravil autem z Prahy. Odpolední generálku jsme nějak přežili a odpotáceli se na večeři do jední pizzerie na Svoboďáku. Z páteční večeře v indické restauraci nám bylo docela dost špatně a shodli jsme se, že máme prakticky stejné příznaky. Už to vypadalo na zombie tanec večer. Zkouška taky nedopadla moc slavně a nálada byla docela pod psa.
V restauraci to vypadalo poměrně na úrovni. Podle cen šlo o opravdu vyšší podnik (na Brno docela dost) a hlavně měli v nabídce slepičí vývar a ten jsme chtěli. Ten hodnotím jako povedený. Druhé jídlo už tak docela ne. Pizza vypadala dost jinak než by si ji člověk představoval. Spíš americký styl. A po pár kousnutích nám už zase bylo zle. opravdu den jako malovaný.

První půlka programu byla věnovaná hlavně klasickému orientu. Takže drum sóla, závoje a lyrické balady. Celou jsme ji s katkou sledovaly ze sálu. Akorát teda stát hodinu na šikmé plošině bylo náročné.
Z programu rozhodně zaujala Katka Krejčová ve společné choreografii s mladým tanečníkem. Kromě krásných pohybů jsem umírala hlavně z té její sukně s tylovou spodničkou. Parádní. Obdivuju Katku, že se i přes "módu" úsporných kostýmů drží osvědčené klasiky a pořizuje si nákladné sukně a nádherné vršky.
Další paradní kostým přivezla Khalida (ne ta česká), která tančila se dvěma závoji ohromných rozměrů. Vypadala jako zelený had s černou kresbou. Jak sukně, tak závoje měla ve zvířecích vzorech.
Docela zajímavé bylo vystoupení Golden Era, které se odkazuje na opravdu specifický styl hollywoodských filmů inspirovaných orientem. Osobně bych si zvolila trochu víc zahalující model při daných proporcích. Ale bylo to pěkně udělané. Taky osvětlovač evidentně nechrápal a přemýšlel.

V zákulisí mezitím bylo živo. A to tak, že jsme nějak prošvihli svůj nástup na pódium a nenastoupili. A pak pro jistotu nastoupili brzo. Fakt masakr. Vzadu jsme byly hodně vzteklé, protože se tam připletl jiný program a nikdo nás neupozornil, že to není aktuální. Naštěstí se to nějak zamaskovalo a nikdo nám hlavu neutrhnul.

Vystoupení si skoro nepamatuju. Byla jsem tak vyděšená a mimo, že to prostě nějak plynulo. Ondra překvapil, protože fakt válel. Asi mu taky strach nedovolil to zkazit. podle fotek to byla krásná show. A jak se nám ta choreografie nezdála, tak sklidila obrovský úspěch.
Po těch všech problémech jsme si to zasloužili.

Golden Tikka

Po dlouhém domlouvání a nemožnosti najít společný termín pro večeři celé Garam Masaly jsme se 12.10.2012 sešli v nekompletním složení. Katka měla nějaké slevové vouchery a už by to propadlo. Večeře se tedy účastnila skoro celá skupina. Chyběla jen Vendula a Ondra. Vendy byla už doma a Ondra nevím.

Na místo jsem dorazila jako první, což mi přišlo trochu blbé a pořád jsem nemohla sebrat odvahu jít dovnitř a sedět tam u stolu sama. Restaurace je v prvním patře nějakého hotelu a působí docela mile. Není to přehnaně indické, ale hraje hudba ze starších filmů a na stolech jsou zlaté prostírání s jemným kašmírovým vzorem. Chvilku jsem stepovala venku, ale lilo. Tak jsem šla dovnitř a snažila se vysvětlit na jaké jméno máme rezervaci. Obsluha to přelouskala v diáři a posadila mě na místo u stolu. Naštěstí to netrvalo až tak dlouho a dorazila Katka. Nějakých deset minut po ní taky Mel. Objednaly jsme si zatím předkrm a čekaly na Amita.
Probralo se samozřejmě všechno možné a já jsem byla nadšená, protože to bylo vlastně první jídlo po minimálně týdnu až dvou, kdy jsem se živila akorát jogurtama a kaší. Pořád se mi nedoléčily problémy v krku. Takže jsem měla přirozeně velký hlad a na předkrm jsem se vrhla a snědla i nějakou cibuli (teda omylem).
Další jídlo jsme si každý dali jiné a navzájem ochutnávali. Já se těšila na butter chicken, Mel měla palak paneer a Katka nějakou paneer pálivou potvoru. Amit se sice tvářil, že si objednává really spicy kuře, ale nakonec bylo nejvíc to Katčino. koření mi hezky vypálilo mandle a spokojeně jsem se přejedla. Nemůžu si pomoct, ale v indii to prostě chutnalo líp. S láskou vzpomínám na butter naan a shahi paneer někde v "motorestu" u silnice. Vypadalo to tam hrozně, ale najedla jsem se skvostně.
Během večera se zjistilo, že Amit se zná s jedním z restaurace a na závěr jsme jako pozornost podniku dostali indický masala čaj. Byl výborný. Katka to moc nemusí, tak jsem nafasovala i její porci. Pěkně nás rozjel a šlo se nám líp domů.

ovšem....

Následky tohoto večera byly tragické.
Celou noc jsem nemohla spát. Když jsem zabrala, zdály se mi strašné sny. Pořád jsem měla pocit, že jsem těhotná a byla jsem z toho úplně v háji. Nad ránem jsem trávila většinu času spíš v koupelně než v posteli. prostě děsný. Jako oživlá mrtvola jsem dojela do Brna na vystoupení a tam byl zbytek skupiny v úplně identickém stavu. Všem bylo zle. tedy všem z páteční skupinky. A dokonce poměrně odpovídaly i ty sny. Ale o tom v dalším příspěvku.

Na dvou zidlich

I kdyz v mem pripade i na vicero. Jak to udelat,abych byla zaroven v praze i v olomouci, v praci i doma? Jak poresit,ze v patek mam fotit a v sobotu jsou truhlari na dome,ale zaroven chtel tata oslavu? Asi mi hrabne, ale rozhodla jsem se,ze to stihnu. Kdyz trochu potlacim spanek a vlastni pohodlnost,tak to pujde vsechno.
Ale jsem unavena. Vcerejsi foceni bylo fakt dlouhy.v praci jsem byla do pulnoci a pak cesta autobusem domu. Ten nejel,takze jsem musela trochu improvizovat a zrychlit se tramvaji. A dneska rano mam migrenu...to neni dobry. V praci snad bude trosku klid,protoze vcerejsek byl dost uspesny a pak to foceni a beeee ja chci do postele.
Ze vcerejska jsem videla jednu fotku a vypadala hodne hezky,takze si drzim palce, ze tohle k necemu bylo. Musi

 (moje zakulisni fotky)

Published with Blogger-droid v2.0.6