úterý 26. února 2013

makronky...

...uz nikdy. Nebo možná jo, ale jako pozorovatel. Vůbec to nevypadá jako na obrázku.





S odstupem třech dnů jsem se rozhodla dopsat tento příspěvek. Na makronky jsem byla zvědavá. Jako hlavní chyba se ukázalo, že jsem je nikdy nejedla. Jinak by mi totiz doslo, ze zase tak totálně mimo jsem nebyla. Jen tomu chyběla dokonalost a lepší sníh.

Recept z aktuálního Gurmetu se nijak extra neliší od zbytku. Do sněhu šel rozvar. Možná byla chyba tam...


Placičky se mi začaly děsivě roztékat na plechu a jejich tvar zacal vypadat všelijak. Sníh mi klesnul a přestal držet tvar.
Druhý problém byla trouba. Připéká neskutečně rychle a první sada šla do popelnice opět...
Jak mi ale bylo řečeno, je moje blbost, že se alespoň zdánlivě držím rad v receptu o stupních a minutách.

Z výsledku jsem byla nešťastná. Povrch vůbec nebyl hladký jako na těch krásných barevných reklamách. Z části jsem zjistila jde o photoshop. Sakryš

Po jednom dni na rozmyšlenou jsem večer vzala smetanu ke šlehání a hořkou čokoládu z Hypernovy a dala se do tvorby krému na slepování. Doufala jsem, že to tomu pomůže. Vyhodit se to dá vždycky.
Čokoláda příjemně překvapila. I když jsem privátní značku považovala za horší, její složení bylo naprosto v pohodě. Prostě jen to co tam má být.
Krém z 72% čokolády a 31% smetany, hmmm paráda.
 Výsledek šel do ledničky a po vyšlehání to bylo moc dobré i konzistencí.
 A tady už je finální úprava. Placky jsem roztřídila podle velikosti a slepila pořádnou dávkou krému. Kvůli dost nestabilnímu povrchu se krém nasáknul skrz a teď je problém to vzít do ruky, jak je makronka křehká. Na jazyku se úplně rozpustí. Kombinace cukru v makronkách a opravdu hořké čokolády je velmi zajímavá.

Na tu bídu na začátku je to vlastně chutné pečivo. Ale dělat už to asi fakt nebudu. Zabere to strašného času a práce a výsledek je nejistý.

Jo a btw... ta originál od Paula za 62,- mi moc nejela

Žádné komentáře:

Okomentovat