Vyzkoušela jsem nápad, který nedávno proběhl v nějakém časopise.
Uvaří se silné kafe, zmrazí v tvořítku na led a pak naháže do sklenice s mlékem. A vypadá to takhle
Nechutná to špatně, ale musím vychytat kolik kostiček tam dát.
středa 31. července 2013
Kafe
Vyzkoušela jsem nápad, který nedávno proběhl v nějakém časopise.
Uvaří se silné kafe, zmrazí v tvořítku na led a pak naháže do sklenice s mlékem. A vypadá to takhle
Nechutná to špatně, ale musím vychytat kolik kostiček tam dát.
neděle 28. července 2013
50
Můj tatínek konečně oslavil padesátku. To neznamená, že jsem se těšila na tento věk. Ale že je mu už 51 a pořád to neslavil. Chtěl, nemohl. Minulý rok touhle dobou byl zavřený v léčebně v Jevíčku. S tuberkulozou v kostech. Od té doby jsem jako zbytek rodiny musela dvakrát na RTG plic, jestli to na nás nepřenesl. A nepřenesl.
Tatínek je Lev. Klasický Lev se vším co by tak člověk čekal. Rád spí, když se vztekne je lepší zdrhat a věkem hodně spadla intenzita jeho běsnění. Nás řezal preventivně, občas neprávem, ale držel si tím velký respekt. Taky má strašně rád sladké a celkem v pohodě to vyjezdí na kole nebo vyběhá. Jakmile ale přestane sportovat, letí kila nahoru skoro z ničeho. To mám k mé velké radosti po něm. Šlehačku ve spreji si sprejuje rovnou do pusy a kafe sladí ještě víc jak já. má trochu problém vyjít s lidma a koho jednou odsoudí, ten u něj má na většinu života dveře zavřené. Vypadá mladší než je a umí se bavit.
A v sobotu měl narozeniny.
Původní dárky byly trochu jinak vymyšlené. Přemýšlela jsem nad spoustou věcí co mi připadali dostatečně zajímavé nebo netradiční. A nakonec to vyřešil jeden večerní rozhovor, kdy se Radka zmínila, že táta si vybral velkou houpačku na zahradu a co se mu tam líbilo bylo ještě lehátko ve stejném stylu. Ale že je to hodně drahé a chtělo by se třeba složit. Nechala jsem si to projít hlavou přes noc a ráno se spojila s dědou, že pořídíme to lehátko. Nastala velká akce. Nenápadně do obchodu, koupit, dostat do bytu (nevešlo se do auta, tak sranda), pak zase do auta a na barák. Tam schovat a vymyslet si nějakou scénku kolem. Do pěkného papíru jsem zabalila šátek a doma připravila ještě malý balíček s kafem a flaškou a tak.
Předávání dárků přišlo po dortu. Děda s babičkou vyrazili pro schované dárky a já zatím nechala tátu rozbalit balíček se šátkem a vysvětlila mu, že to bude jako hra. Tady je nutno dodat, že během dne se do stejného obchodu vydala i Radka a koupila identické lehátko a předala ho před náma. Takže bylo potřeba kolem udělat alespoň show. Táta si zavázal oči, děda dotáhl lehátko, babička balíček a když si táta rozvázal oči, začal se smát, že to neplatí, protože to lehátko už přece dostal. Tak jsme celé společnosti vysvětlili, že se jedná o lehátko 2 a že to naše bylo fakt koupené jako první. Ve finále to byla velká sranda, protože Radka přemýšlela, že by bylo super koupit ještě druhé a tímhle se to vyřešilo samo. Takže táta nakonec dostal houpačku a dvě lehátka ve stejném provedení a hned večer jsme houpačku smontovali s pomocí návštěvy a moc se mu líbí.
Tatínek je Lev. Klasický Lev se vším co by tak člověk čekal. Rád spí, když se vztekne je lepší zdrhat a věkem hodně spadla intenzita jeho běsnění. Nás řezal preventivně, občas neprávem, ale držel si tím velký respekt. Taky má strašně rád sladké a celkem v pohodě to vyjezdí na kole nebo vyběhá. Jakmile ale přestane sportovat, letí kila nahoru skoro z ničeho. To mám k mé velké radosti po něm. Šlehačku ve spreji si sprejuje rovnou do pusy a kafe sladí ještě víc jak já. má trochu problém vyjít s lidma a koho jednou odsoudí, ten u něj má na většinu života dveře zavřené. Vypadá mladší než je a umí se bavit.
A v sobotu měl narozeniny.
Původní dárky byly trochu jinak vymyšlené. Přemýšlela jsem nad spoustou věcí co mi připadali dostatečně zajímavé nebo netradiční. A nakonec to vyřešil jeden večerní rozhovor, kdy se Radka zmínila, že táta si vybral velkou houpačku na zahradu a co se mu tam líbilo bylo ještě lehátko ve stejném stylu. Ale že je to hodně drahé a chtělo by se třeba složit. Nechala jsem si to projít hlavou přes noc a ráno se spojila s dědou, že pořídíme to lehátko. Nastala velká akce. Nenápadně do obchodu, koupit, dostat do bytu (nevešlo se do auta, tak sranda), pak zase do auta a na barák. Tam schovat a vymyslet si nějakou scénku kolem. Do pěkného papíru jsem zabalila šátek a doma připravila ještě malý balíček s kafem a flaškou a tak.
Předávání dárků přišlo po dortu. Děda s babičkou vyrazili pro schované dárky a já zatím nechala tátu rozbalit balíček se šátkem a vysvětlila mu, že to bude jako hra. Tady je nutno dodat, že během dne se do stejného obchodu vydala i Radka a koupila identické lehátko a předala ho před náma. Takže bylo potřeba kolem udělat alespoň show. Táta si zavázal oči, děda dotáhl lehátko, babička balíček a když si táta rozvázal oči, začal se smát, že to neplatí, protože to lehátko už přece dostal. Tak jsme celé společnosti vysvětlili, že se jedná o lehátko 2 a že to naše bylo fakt koupené jako první. Ve finále to byla velká sranda, protože Radka přemýšlela, že by bylo super koupit ještě druhé a tímhle se to vyřešilo samo. Takže táta nakonec dostal houpačku a dvě lehátka ve stejném provedení a hned večer jsme houpačku smontovali s pomocí návštěvy a moc se mu líbí.
pátek 26. července 2013
SEGWAY vyjížďka
Nechtěla jsem, nevymyslela jem to, nezařídila jsem to... ale stalo se a byla to sranda. Řeč je o hodině na vozítku s názvem Segway. Asi ho zná už dneska každý, je to balanční dvoukolé vozítko pro jednu osobu s řidítky. Funguje pomocí gyroskopů a baterií a funguje na elektřinu, což je super. Jsem fanda všeho co nepotřebuje naftu. (neplatí pro BMW, tam preferuji benzín a dramatický vzhled :)
Tedy naše trasa začala na nábřeží Vltavy a vedla nahoru na Vyšehrad a pak tam různě a zase dolů. Eeee no ze začátku jsem si myslela, že si naruji kokos. I když nic takového nehrozí, bojím se o sebe čím dál víc a sama bych s tím ráda něco začala dělat. Ovládání je vlastně dokonale snadné a prvotní dojem sebevraha na kolečkách vystřídá nadšení, že to fakt jede. Zkoušeli jsme nový model I, tedy variantu do města nebo na trávu. V pohodě kočičí hlavy, palouček, pískové cesty, chodníky nahoru i dolů. Ani jednou to v mém případě nevypadalo na zranění. Horší to měl Lukáš, který si zkoušel zablbnout na písku a odřel si nohy jak hodil skok dolů.
Já jsem na to šla pomalu a opatrně. Rovné chodníky bez lidí pohoda. Ale obrubníky a kopce mi dělaly docela problém. I když spíš jen psychicky než co jiného. Jako křest ohněm byl vybraný kopeček s kovovou tyčí na konci... no kopeček. Nedala bych to ani na kole. navíc ta tyč.... ale rozhodla jsem se to zkusit. Pomalinku, pomalinku, aaaaaaaaaaaaaaaaaa přežila :D
Segway je super sranda a jestli si ho fakt nakoupí Škodovka, jdu k nim asi dělat :-)
Tedy naše trasa začala na nábřeží Vltavy a vedla nahoru na Vyšehrad a pak tam různě a zase dolů. Eeee no ze začátku jsem si myslela, že si naruji kokos. I když nic takového nehrozí, bojím se o sebe čím dál víc a sama bych s tím ráda něco začala dělat. Ovládání je vlastně dokonale snadné a prvotní dojem sebevraha na kolečkách vystřídá nadšení, že to fakt jede. Zkoušeli jsme nový model I, tedy variantu do města nebo na trávu. V pohodě kočičí hlavy, palouček, pískové cesty, chodníky nahoru i dolů. Ani jednou to v mém případě nevypadalo na zranění. Horší to měl Lukáš, který si zkoušel zablbnout na písku a odřel si nohy jak hodil skok dolů.
Já jsem na to šla pomalu a opatrně. Rovné chodníky bez lidí pohoda. Ale obrubníky a kopce mi dělaly docela problém. I když spíš jen psychicky než co jiného. Jako křest ohněm byl vybraný kopeček s kovovou tyčí na konci... no kopeček. Nedala bych to ani na kole. navíc ta tyč.... ale rozhodla jsem se to zkusit. Pomalinku, pomalinku, aaaaaaaaaaaaaaaaaa přežila :D
Segway je super sranda a jestli si ho fakt nakoupí Škodovka, jdu k nim asi dělat :-)
Depeche mode
Kultovní záležitost skupiny, která mě provází od kočárku, protože ji táta prostě miluje. Koncert Depešáků pod širým nebem v Edenu.
Kostým pro tuto speciální příležitost jsem zvolila tradičně v černé. Černá dlouhá sukně co jsem si koupila v New Jersey Garden minulý týden, černý top z eBay, vlasy do pevného drdolu z černou sponou a kytkou a na krk černé korále a háčkovaný náhrdelník. K tomu linky pod očima a rudá rtěnka. Jako sama jsem měla radost z pohledu do zrcadla.
Cestou autobusem jsem byla trochu divná asi, protože jsem vypadala spíš jako člen satanistického kroužku. Ale bylo mi v tom fakt dobře i s touto myšlenkou. Asi k tomu mám sklony. Na místě už bylo hodně živo. Bohužel lidí v černé byla tak polovina. Druhá půlka si odskočila z kanceláře v šatičkách a kytičkách, během koncertu pařili jak puberťačky na diskošce a přemýšlela jsem co tam dělají. Každopádně místo jsem nezaujala vůbec špatné, v podstatě třetí řada ve svém sektoru. Výhled na obrazovky dobrý, výhled na pódium většinu času taky. Poláka co měl snahu mě neustále ošahávat jsem párkrát praštila loktem do žeber a dal pokoj a sjetou holčinu co se potácela davem jsem po dvou písničkách taky odvelela kamsi dozadu. Pak už to byla pohoda.
Předskokani byla kapela CHVRCHES ze Skotska, které asi jejich pozici nezáviděl nikdo. Ukázalo se, že jsou nějaké technické problémy a jejich mladinká zpěvačka (mimochodem velmi hezká) to chvilkama nesla těžce. Ale nakonec to bylo dobré a zpětně jsem si je začala poslouchat na youtube. A pak už nastoupili Depeche mode. První polovina byla slabší. Písničky vesměs nové a show se rozjížděla tak nějak pomalu. Bylo znát, že publikum reaguje nejvíc na staré a osvědčené kousky a to pak stadion skoro spadnul. Bylo prý vyprodáno... no nevypadalo to úplně tak. docela dost místa na tribunách bylo volných a u pódia by se taky ještě něco vešlo. Každopádně se skupina vrací v únoru na koncert do O2 areny.
Kostým pro tuto speciální příležitost jsem zvolila tradičně v černé. Černá dlouhá sukně co jsem si koupila v New Jersey Garden minulý týden, černý top z eBay, vlasy do pevného drdolu z černou sponou a kytkou a na krk černé korále a háčkovaný náhrdelník. K tomu linky pod očima a rudá rtěnka. Jako sama jsem měla radost z pohledu do zrcadla.
Cestou autobusem jsem byla trochu divná asi, protože jsem vypadala spíš jako člen satanistického kroužku. Ale bylo mi v tom fakt dobře i s touto myšlenkou. Asi k tomu mám sklony. Na místě už bylo hodně živo. Bohužel lidí v černé byla tak polovina. Druhá půlka si odskočila z kanceláře v šatičkách a kytičkách, během koncertu pařili jak puberťačky na diskošce a přemýšlela jsem co tam dělají. Každopádně místo jsem nezaujala vůbec špatné, v podstatě třetí řada ve svém sektoru. Výhled na obrazovky dobrý, výhled na pódium většinu času taky. Poláka co měl snahu mě neustále ošahávat jsem párkrát praštila loktem do žeber a dal pokoj a sjetou holčinu co se potácela davem jsem po dvou písničkách taky odvelela kamsi dozadu. Pak už to byla pohoda.
Předskokani byla kapela CHVRCHES ze Skotska, které asi jejich pozici nezáviděl nikdo. Ukázalo se, že jsou nějaké technické problémy a jejich mladinká zpěvačka (mimochodem velmi hezká) to chvilkama nesla těžce. Ale nakonec to bylo dobré a zpětně jsem si je začala poslouchat na youtube. A pak už nastoupili Depeche mode. První polovina byla slabší. Písničky vesměs nové a show se rozjížděla tak nějak pomalu. Bylo znát, že publikum reaguje nejvíc na staré a osvědčené kousky a to pak stadion skoro spadnul. Bylo prý vyprodáno... no nevypadalo to úplně tak. docela dost místa na tribunách bylo volných a u pódia by se taky ještě něco vešlo. Každopádně se skupina vrací v únoru na koncert do O2 areny.
pondělí 8. července 2013
cesta do USA
Aneb kdo prezije.
Po velkych nervech jsme odstartovali skoro na cas z prazskeho letiste. Nejakych deset minut nema na vysledek moc dopad. Letadlo polske spolecnosti LOT sice trochu vrzalo, ale na funkci to nemelo vliv. Cesta do Varsavy utekla rychle. Na palube jsme dostali cokoladovou tycinku a napoje teple i studene a bezpecne pristali v Polsku. Na prestup byla necela hodina. Pohoda...
Ovsem u Gate 15 bylo stale vic lidi a zadne letadlo. Kdyz se boarding posunul o dalsich deset minut a stale nebylo letadlo, fronta se pomalu rozpoustela. Postupem casu si lidi posedali na zem a porad zadne informace. Tohle cekani a poposedani trvalo tri hodiny. Pak bylo ohlaseno,ze je let zrusen. No dobre, daji nam nahradni. Ale kam jit, co chtit, co bude a hlavne kdy poletime??? A problem nejvetsi - kde maji Katka s Markem kufr? Nastesti se nam podarilo jako jednem z prvnich dostat se ven pro nahradni letenky a ubytovani a pak zpet pro kufr. Ten byl spolecne s dalsima zaseknuty v letadle a z neznameho duvodu neslo otevrit zavazadlovy prostor. Cela tahle akce trvala do pulnoci. Zpetne jsme zjistili, ze letet se melo Dreamlinerem a ten ma proste problemy se spoustou veci. Po nekolika frontach a vyrizovani nahradniho letu bylo po pulnoci. Pak jsme dostali voucher na taxi do hotelu a jeli. To byl ulet nejvetsi. Taxikari tady asi pri vstupnim pohovoru musi odehrat Need for speed na PRO level.
Hotel ve Varsave vypadal pekne. Pokoj pro dva jsem sdilela s holkou z Kanady a spala necelé ctyri hodiny. Pak zase vstavat, taxik, cesta jak na zavodni draze a letiste. V sedm rano startovalo letadlo do Chicaga. Cesta probihala pomerne dobre, nakonec se tech devet hodin dalo prezit. Videla jsem konecne film RIO, coz je kresleny pribeh o papouskovi a je to sranda. Na letisti nas vyzvedavala Martina a Andrew autem a odvezli nas do Deerfieldu. To je mestecko asi hodinu vlakem od centra Chicaga. Prvni dojem byl krasny. Je to zelene a rozlehle. Jako kdyz se vezme velikansky udrzovany park a v nem se postavi podel cesticek domecky. Trava skvele strizena, bez sedmikrasek a pampelisek. Zive ploty ve stejne urovni... druhy den jsme zjistili, ze o okoli domu se staraji Mexikanci najati za nejakych par dolaru.
Kvuli pozdejsimu priletu jsme prisli o pruvod na oslavu 4.cervence. Ale vyrazilo se na kesky a vecer bylo grilovani a ohnostroj, kde hrala mistni kapela prevzate pisnicky a lidi sedeli na dekach a jedli kolace ve tvaru vlajky a bavili se. Dojmy z predmesti mam velmi dobre. Je to ucesane, pratelske, zelene a obecne si dokazu predstavit tady zit. Ale padala jsem unavou.
Po velkych nervech jsme odstartovali skoro na cas z prazskeho letiste. Nejakych deset minut nema na vysledek moc dopad. Letadlo polske spolecnosti LOT sice trochu vrzalo, ale na funkci to nemelo vliv. Cesta do Varsavy utekla rychle. Na palube jsme dostali cokoladovou tycinku a napoje teple i studene a bezpecne pristali v Polsku. Na prestup byla necela hodina. Pohoda...
Ovsem u Gate 15 bylo stale vic lidi a zadne letadlo. Kdyz se boarding posunul o dalsich deset minut a stale nebylo letadlo, fronta se pomalu rozpoustela. Postupem casu si lidi posedali na zem a porad zadne informace. Tohle cekani a poposedani trvalo tri hodiny. Pak bylo ohlaseno,ze je let zrusen. No dobre, daji nam nahradni. Ale kam jit, co chtit, co bude a hlavne kdy poletime??? A problem nejvetsi - kde maji Katka s Markem kufr? Nastesti se nam podarilo jako jednem z prvnich dostat se ven pro nahradni letenky a ubytovani a pak zpet pro kufr. Ten byl spolecne s dalsima zaseknuty v letadle a z neznameho duvodu neslo otevrit zavazadlovy prostor. Cela tahle akce trvala do pulnoci. Zpetne jsme zjistili, ze letet se melo Dreamlinerem a ten ma proste problemy se spoustou veci. Po nekolika frontach a vyrizovani nahradniho letu bylo po pulnoci. Pak jsme dostali voucher na taxi do hotelu a jeli. To byl ulet nejvetsi. Taxikari tady asi pri vstupnim pohovoru musi odehrat Need for speed na PRO level.
Hotel ve Varsave vypadal pekne. Pokoj pro dva jsem sdilela s holkou z Kanady a spala necelé ctyri hodiny. Pak zase vstavat, taxik, cesta jak na zavodni draze a letiste. V sedm rano startovalo letadlo do Chicaga. Cesta probihala pomerne dobre, nakonec se tech devet hodin dalo prezit. Videla jsem konecne film RIO, coz je kresleny pribeh o papouskovi a je to sranda. Na letisti nas vyzvedavala Martina a Andrew autem a odvezli nas do Deerfieldu. To je mestecko asi hodinu vlakem od centra Chicaga. Prvni dojem byl krasny. Je to zelene a rozlehle. Jako kdyz se vezme velikansky udrzovany park a v nem se postavi podel cesticek domecky. Trava skvele strizena, bez sedmikrasek a pampelisek. Zive ploty ve stejne urovni... druhy den jsme zjistili, ze o okoli domu se staraji Mexikanci najati za nejakych par dolaru.
Kvuli pozdejsimu priletu jsme prisli o pruvod na oslavu 4.cervence. Ale vyrazilo se na kesky a vecer bylo grilovani a ohnostroj, kde hrala mistni kapela prevzate pisnicky a lidi sedeli na dekach a jedli kolace ve tvaru vlajky a bavili se. Dojmy z predmesti mam velmi dobre. Je to ucesane, pratelske, zelene a obecne si dokazu predstavit tady zit. Ale padala jsem unavou.
čtvrtek 27. června 2013
Františkovy lázně
23.6.2013
Jeden z posledních výletů před odjezdem do Ameriky byl za babičkou a za dědou do lázní. Oni sami tam jeli teprve v týdnu a tak se tam ještě ani nenudí.
Cestou se nám vystřídalo veškeré počasí. Od vedra, bouřky, deště až po zimu. A to stejné potom během odpoledne v lázních. Po příjezdu jsme si dali oběd v zahradní restauraci vzadu u sochy zakladatele lázní a altánku, kde se chystal konzert. Tam byla docela prostořeká servírka, která přinesla pro Sama psí tyčinku. On je blboušek tak roztomilý, že ho každý opečovává.
Prošli jsme postupně snad celé lázně, všechny prameny a taky je ochutnali. No jako fuj. Chutnal mi jen jeden a to jenom chvilku. Lukáš se u toho šklebil, ale některé nejsou úplně hnusné. Taky jsme našli nějaké kešky a celý den zakončili v kavárně na hlavní promenádě na kafe a pohár. Fotky vyšly krásně. Prostě spokojenost.
a cestou domů byl obrovský, ohromný a veliký měsíc
Jeden z posledních výletů před odjezdem do Ameriky byl za babičkou a za dědou do lázní. Oni sami tam jeli teprve v týdnu a tak se tam ještě ani nenudí.
Cestou se nám vystřídalo veškeré počasí. Od vedra, bouřky, deště až po zimu. A to stejné potom během odpoledne v lázních. Po příjezdu jsme si dali oběd v zahradní restauraci vzadu u sochy zakladatele lázní a altánku, kde se chystal konzert. Tam byla docela prostořeká servírka, která přinesla pro Sama psí tyčinku. On je blboušek tak roztomilý, že ho každý opečovává.
Prošli jsme postupně snad celé lázně, všechny prameny a taky je ochutnali. No jako fuj. Chutnal mi jen jeden a to jenom chvilku. Lukáš se u toho šklebil, ale některé nejsou úplně hnusné. Taky jsme našli nějaké kešky a celý den zakončili v kavárně na hlavní promenádě na kafe a pohár. Fotky vyšly krásně. Prostě spokojenost.
a cestou domů byl obrovský, ohromný a veliký měsíc
Flyboard and Wake jam
Moje první oficiální akce ve Žlutých lázních mimo eventy s kačerama. V sobotu 22.6. po poledni začal v celém areálu pomalu a postupně program, který normálně stál 150,-. Protože jsem ale držka a kecka obecná, podařilo se mi po krátkém smlouvání dostat dovnitř sebe i Lukáše zadarmo. Foťák na krku a pořádně prořízlá pusa otevře nejedny dveře :DNašim prvním dnešním cílem bylo najít Cyrila a vyzkoušet si super novinku v oblasti vodních a adrenalinových srandiček - flyboard. Jedná se vlastně o prkno s botama připojené na dlouhou hadici s čerpadlem. Celé se to ovládá nohama (především to drží kotníky) a ruce jsou u těla. Profíci pak můžou rukama i mávat nebo v nich mít přídavné trysky. Čerpadlo je vodní skútr. A celé je to závislé na šikovnosti letce. Řešil se tam nějaký problém s policií, se jim to nelíbilo. Ale hned si domluvili termín, že si to taky zkusí.
Ale zase mi to v neoprenu docela slušelo a připadala jsem si chvilkama jak u moře. Písčité pláže, vlny na Vltavě od lodí, neopren a plovací vesta a krásné počasí.
Na třetí hodinu byla naplánovaná první exhibice flyboard. Předtím ještě kluci na BMX kolech a skateboardech na rampách. Tam jeden dost spadnul, ale zvedl se a dobrý.
<------ já, první a jeden z nejlepších pokusů
Bylo to hodně v pohodě a šla bych hned zas. Navíc moje fotky se líbí tralala a to je nejvíc.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)