V pátek 7.června jsme jeli se skupinou na vystoupení do kolínského divadla. Teda naštěstí jsme jeli po vlastní ose, takže já jsem stála v šest do divadla, ale skupina nikde. Zůstali trčet někde v koloně v Praze a nikdo nevěděl, kdy se jim podaří dorazit.
Tak jsem se nachystala, namalovala a čekala co bude. Začala jsem docela panikařit. Přesun programu nepřicházel v úvahu, holky nestíhaly a pořadatelka rozhodla, že mám tančit sama. No tak co mi zbylo. Naštestí jsem si vzala pár částí kostýmu navíc a došperkovala se, ať tam poletuje alespoň hromada látky, když už budu sama. Byla jsem strašně nervózní, strašně. V hlavě mi běželo co budu dělat za prvky, když tam třeba jen sedím a koukam na ostatní. Cim by to slo vyplnit a co mám sakra vůbec dělat. Pak jsem přišla na řadu a všechno v hlavě se vypnulo a tělo to nějak zvladlo samo. Nepamatuju si skoro nic.
Po vystoupení jsem šla ven se nadechnout a chvilku potom přijely holky. Katka měla dost práce s orientem, takže jsem mohla kecat alespoň s Mel a dívaly jsme se na zbytek vystoupení ostatních z balkonu. O přestávce nám Regina řekla, že máme vystoupit mimo program ještě všechny. to jsem byla docela ve stresu, protože jsem doufala, že to mám za sebou a pojedu na vlak. Bohužel v druhém vystoupení jsem lehce zvorala ruce a mrzelo mě to hodně. Ale snad to nebylo tak znát.
Vlak do Olomouce jsem stihla v pohodě a doma si ještě poseděla u ohně se sousedama.
Žádné komentáře:
Okomentovat