Zcela neplánovaně jsem se dostala poprvé do pražského areálu SAPA v Libuši.
Areál se rozkláda na ploše více než 250 000 metrů čtverečních. V areálu najdete školu, školku, jazykové centrum, školu bojových umění, lékaře, budhistický chrám, redakce vietnamských časopisů, pobočky pojišťoven, pobočku DHL, právníky, restaurace a bistra, kulturní sály, řadu firem a samozřejmě řadu obchodů a velkoobchodů se zbožím všeho druhu. (web)
Protože už bylo dost hodin, prakticky všechno bylo zavřené. Jídlo ale funguje dýl. Malou průpravu ohledně vietnamské kuchyně jsem získala v bistru na náměstí Jiřího z Poděbrad.
Tam jsem se zamilovala do jarních závitků a ochutnala jsem i další nabízené speciality. Tentokrát byla volba jasná. V tomto podniku dělají pouze jedno jídlo v několika málo obměnách. Nesměle strčím hlavu dovnitř, zaparkuju koloběžku a vrhám zděšený pohled na svého průvodce. Nikde náznak českého popisku nebo někoho kdo ovládá jakýkoliv stejný jazyk jako já. Prý to bude v pohodě... tak tedy čekám a koukám.
U vedlejšího stolku dojídá vietnamský pár. Na stole je hromada dřevených hůlek v držáku. Taky ubrousky a dochucovadla, zejména pálivá. Na podlaze je slušný chlívek. Šlupky z mrkve, česneku a nějaké nádoby. V totálním chaosu se pohybují dva zaměstnanci a střídavě chystají zeleninu nebo vaří. Venku je gril na maso a u dveří si rozložila parta malých kluků kola a něco tam opravují. Všichni brebentí vietnamsky a začínám si připadat jako vetřelec v cizím státě. Koukám kolem sebe a netrpělivě čekám na svoje první setkání s Bun cha - polévkou s nudlema a masem. Paní zapíná konvici na vodu do změti drátů a zpívá nějakou vietnamskou píseň. Zní to kouzelně.
Na stole přistane na lehoučkém plastovém talířku nějaké listí, nudle a v misce polévka s mrkví. Je dost kyselá a sama o sobě nic moc. Ale když jsem si do ní naházela nudle a trochu ledového salátu, začala mi chutnat. Navíc když pak donesli i maso (kousíčky na grilu plus něco jako mini karbanátky), vyloženě mi to zachutnalo.
Ovšem je potřeba ji jíst horkou/teplou. Jak to chládlo, tak už to nebylo moc dobré. Ale to je osobní názor. Nemám ráda žádnou polívku studenou. Jíst polévku hůlkama jde překvapivě dobře.
Po jídle následovala prohlídka velkého obchodu na kraji, který zavírá v osm. Ty ceny jsou krásné. Asi tak poloviční oproti cenám pak v obchodě. Kam se hrabe Makro.
Na místo se chci určitě vrátit. Připadala jsem si po chvilce jako cestovatel na tržišti v Hanoji. Nikde čeština, touhle dobou už ani bílé xichty, popisky ve vietnamštině a na plácku u parkoviště do půl těla kluci hráli fotbal. Za branku částečně sloužila bílá dodávka, značně omlácená a dost jsem se bála o vedle stojící BMW. ale podobných luxusních aut je tady docela dost. Asi se nemají zle :-)
